Původní název: Girl Online

Český název: Girl Online

Autor: Zoe Sugg (Zoella)

Počet stran: 336 (CZ), 352 (EN)

Jazyk: Angličtina, Čeština

Formát: Vázaná kniha (CZ), ebook (EN)

Nakladatelství: Jota (CZ), Penguin (EN)

Překlad: Vanda Senko Ohnisková

Rok vydání: 2015 (CZ), 2014 (EN)

Oficiální anotace (CZ): Penny má tajemství. Pod přezdívkou Girl Online si začne psát blog o svém každodenním životě - o klucích a kamarádkách, o trablech ve škole i doma, ale také o záchvatech paniky a úzkosti, kterými v poslední době trpí.

Když už je situace na všech frontách na pováženou, rodiče ji odešlou na pár měsíců na střední školu do New Yorku. A tam Penny potká Noaha: úžasného charismatického muzikanta, kterému se prostě nedá odolat. A vůbec poprvé v životě se doopravdy zamiluje. A jak jinak (je přece blogerka!), o své pocity se upřímně podělí se všemi čtenářkami svého anonymního blogu.

Jenomže Noah má taky svoje tajemství. A kvůli němu její anonymita na webu jednoho dne praskne jako mýdlová bublina - a v ohrožení se neocitne jenom ona, ale i její vztahy k nejbližším přátelům.

Moje recenze: Nebudu lhát, i já patřím mezi fanoušky Zoelly a když jsem poprvé zjistila, že napsala knihu, byla jsem z toho hrozně nadšená, Jenže pak jsem jsem zjistila o celé kauze s ghostwriterem. Pokud jste o tom neslyšeli - Zoe přiznala, že knihu nepsala sama, ale pomáhala ji s ní Siobhan Curham, zmiňuje se o ní dokonce i v poděkování. To všechno by bylo v pořádku, nicméně i já sama se obávám, kolik z toho vlastně napsala sama Zoe a jestli ta kniha nevznikla spíš kvůli jejímu jménu. Nechci Zoe křivdit, neznám všechny fakta, ale nebudeme si lhát, tahle možnost tady je.

Teď už ale ke knize, kterou jsem opět četla jak v originále (někdy loni), tak před pár dny v češtině. Jak už jste mohli pochopit z anotace, děj není nijak originální a je hodně předvídatelný, už po chvíli pochopíte, jak to vlastně celé dopadne a většinou se trefíte. Existují knihy, u kterých mi to šíleně vadí a okamžitě bych jim za to strhla spoustu hvězdiček, tohle ovšem není jeden z těch případů. Proč? Nevím, jak moc znáte Zoellu, každopádně kdysi přiznala, že trpí panickými záchvaty, nebo taky záchvaty úzkosti, jak se jim může taky říkat. A přesně stejný problém má i hlavní hrdinka této knihy, Penny. A možná jste už uhodli, že stejný problém mám i já. A řeknu vám, že ačkoliv jsem přečetla velké množství knih, nepamatuju si, že by tam kdy byla zmínka o panických záchvatech. A z vlastní zkušenosti vím, že to je důležité téma, není to sranda a může to být opravdu děsivé. Proto jsem velice ráda, že se Zoe do něčeho takové pustila a samozřejmě to pro mě knihu postavilo do jiného světla, protože jsem se s Penny mohla daleko více ztotožnit.

Pak je tam samozřejmě fakt, že Penny je bloggerka, která se snaží utajit svou identitu. Nebudu vám lhát - o totéž se pokouším i já, stejně jako Penny, i pro mě je blog místo, kde můžu vyjádřit své názory aniž bych se musela bát, kdo si je přečte. Někdo to chápe, jiný ne, ale tak to už je na vás. Když už mluvíme o Penny, tak se tedy podíváme, jaké postavy nám kniha nabízí. Vím, že spoustě lidí přišla Penny otravná, ale protože mi v hodně věcech připomíná mě, logicky pro mě otravná být nebyla. Jako jo, její chování mi občas lezlo na nervy, ale nebylo to zas tak často, měla prostě momenty na zabití, ale většinu knihy jsem ji měla ráda.

Další důležitou postavou je Eliott, její nejlepší kamarád. Toho jsem si okamžitě zamilovala, protože je naprosto úžasný. Přesně takové přátelství, jaké mají Eliott a Penny bych si také přála. Vždycky tady jsou jeden pro druhého, ať se děje cokoliv. K tomu připočtěmě Eliottův módní vkus, vtipné hlášky a je z něj dokonalá postava.

No a pak tady máme Noaha, kluka, se kterým se Penny seznámí. I toho jsem si zamilovala. Je to takový ten sladký románový hrdina, ze kterého se holkám podlamují kolena. No dobře, možná trochu přeháním, ale chápete, kam tím mířím. Rozhodně skvělá postava, která celou knihu ještě vylepšuje.

K čemu se ještě musím vyjádřit, ačkoliv to normálně nedělám, je překlad. Knihu jsem četla jak v originále, tak v češtině, proto jsem si i víc všímala toho překladu. On nebyl vyloženě špatný, ale problém byl, že překladatelka se z toho snažila udělat teenagerovský jazyk tak hodně, že to působilo komicky a nepřirozeně. Však řeknětě sami, kdo by kdy vyslovil větu "gaťky s jednorožcama"? Hádám, že nikdo. Tohle není jediný příklad, ale tenhle jsem si zapamatovala nejlépe. Jo, ještě tady mám jeden - "uzoučké šedé džíny, černé koně a nádherný kabát - pelerínu". Ty džíny jsou v pořádku, ale může mi někdo říct, jak vypadají černé koně? Zvlášť když to původně byly kozačky se špičatou špičkou. No a kabát je buďto kabát, nebo pelerína. Tohle jsem asi dvě největší věci, které jsem tam zaznamenala, ale byly tam i jiné drobnosti.

Moje hodnocení:

4/5