Původní název: Still Alice

Český název: Ještě jsem to já

Autor: Lisa Genova

Počet stran: 243

Jazyk: Čeština

Formát: Vázaná kniha

Oficiální anotace (CZ): Alice Howlandová je hrdá na to, co v životě dokázala. Ačkoli jí bude teprve padesát, je uznávanou profesorkou kognitivní psychologie na Harvardu a světově proslulou odbornicí v oboru psycholingvistiky, má tři dospělé děti a úspěšného manžela, také známého vědce. Zničehonic se však u ní začne projevovat nezvyklá zapomnětlivost a chvilkové ztráty orientace a do jejího života vstoupí tragická diagnóza časné formy Alzheimerovy choroby. Nevyhnutelné příznaky počínající demence ji pomalu připravují o osobnost a dříve tak nezávislá a ambiciózní Alice se učí žít pro přítomnou chvíli. Zatímco dřív stavěla na první místo akademickou kariéru, je najednou nucena přehodnotit nejen svůj vztah s manželem a očekávání týkající se budoucnosti jejích dětí, ale i své představy o tom, kdo je a jaké je její místo v tomhle světě.

Moje recenze: Na čas přerušíme vánoční sérii článků a opět se podíváme na jednu knižní recenzi. Nějak jsem zjistila, že za měsíc vydám maximálně jednu a to v každém článku slibuju, že jich bude víc. Toto je opět kniha, kterou jsem četla ještě v srpnu, od té doby jsem přečetla tak 50 dalších a všechno to asi zrecenzovat nezvládnu, takže budu muset vybírat jenom ty nejzajímavější. Chtěla jsem napsat, že kdybych měla psát recenzi na všechno, tak tady budu sedět až do Vánoc, pak mi ale došlo, že Vánoce jsou už za chvíli, takže tahle metafora se nám tady nehodí. Co mám teda napsat? Budu tady sedět až do soudného dne? Jo, to asi zní líp. Ale teď už zanechám svého nesmyslného blábolení a jdu se konečně vrhnout na tu recenzi.

Většinou nejdříve čtu knihy, tepre pak se dívám na filmy. Nicméně tady jsem to měla naopak. Nejprve film, kde má hlavní roli Jualianne Moore (a dostala za to Oscara) a asi za půl roku jsem se dostala ke knize. Věděla jsem tedy zhruba co očekávat. Musím říct, že film se od knihy moc neliší, za což jsem byla ráda (tuto informaci asi ocení ti, kteří jste ho viděli. Ostatním to je k ničemu, ale na druhou stranu - jaké informace v mých recenzích jsou přínosné? To mi schválně řekněte, protože já mám pocit, že jen tak náhodně hážu slova na papír. Ach jo. A ještě ke všemu nepíšu na papír. Za to může učení na zápočty, naprosto mi z toho hrabe). Z knihy se nestala úplně moje srdcovka, ale rozhodně se jedná o silný příběh, který mi byl schopný nahnat husí kůži, rozesmát mě a zároveň rozbrečet. Podle toho se u mě pozná dobrá kniha. Nevím jak moc jste z Alzheimerem obeznámeni vy, ale můj dědeček měl Alzheimera, neléčeného a bohužel zemřel. Nepíšu to proto, abych se litovala, nebo abyste vy litovali mě, jenom jsem chtěla podotknout, že vím moc dobře, jak Alzheimer vypadá v praxi a kniha byla napsána velice věrohodně, není to žádné přeslazená červená knihovna.

A ačkoliv jsem teď knihu docela vychválila, úplně pozitivní recenze to taky nebude. Něco mi tam chybělo a nemám tušení co. Jak jsem řekla, příběh byl realistický, ale asi bylo něco na stylu vyprávění? Já fakt nevím, ale prostě jsem neměla pocit, že si musím okamžitě zalézt pod peřinu a co nejrychleji tu knihu dočíst, jinak z toho dostanu všechny možné záchvaty, na jaké si dokážete vzpomenout. Četlo se to příjemně, ale mám pocit, že jsem se příliš nesžila s postavama. Jo, to bude asi ono. Alice byla skvělá a ve své podstatě v knize šlo halvně o ni, ale zbytek postav mi přišel takový nemastný neslaný. Nevím, jak to máte vy, ale já si vždycky u knih a nebo i u filmů či seriálů najdu postavu, s kterou se nějakým (jakýmkoliv) způsobem ztotožním a představuju si, jak bych se v dané situaci zachovala já. Popřípadě si v hlavě vymýšlím vlastní scénáře, jak by to mohlo dopadnout a pak vytvořím úplně nový příběh. A to se mi tady nestalo. Nepřemýšlela jsem nad tím, jak by mě bylo v kůži Alice. Prostě jsem k tomu neměla potřebu. A ačkoliv by se možná mohlo zdát, že to je známka toho, že kniha je bravurně napsaná a není potřeba nic dolaďovat, použití mojí fantazie je to, co na knihách tak miluju a tady mi to chybělo. Pevně doufám, že předešlé věty byly aspoň trochu srozumitelné, ale orpavdu špatně se to popisuje, pokud jste to někdy zažili, tak to snad chápete. Pokud ano, napište mi do komentářů, ať se necítím jako blázen, děkuju.

Další důvd, proč mě kniha zanechala lehce chaldnou je asi fakt, že jsem nejdříve viděla film. Ano děti, filmy jsou zlo, zapamatujte si to. Já vím, že jsem řekla, že jsem byla ráda, že se film od knihy moc nelišil, ale to z toho důvodu, že potom ten film byl skvělý, ale trošku to pro mě ubralo na hodnotě knihy, protože jsem přesně věděla, co čekat.

Opravdou doufám, že vás moje recenze neodradila od přečtení této knihy, protože to nebylo jejím cílem, naopak, já tuto knihu doporučuju, protože je opravdu velice realistická a to se cení. Bertě na vědomí, že čtu opravdu velké množství knih, zažila jsem už spoustu příběhů a jsem prostě trošku náročnější čtenář a potřebuju trošku víc, aby se kniha zapsala do mého srdce. To ovšem neznamená, že není dobrá.

A tímhle se už s vámi pro dnešek rozloučím, protože jsem se tady do toho zamotala víc, než do Šarlotiny pavučinky. A nemám tušení, proč jsem tohle právě napsala, protože to nedává vůbec žádný smysl, ale to nevadí. Jsem už přepracovaná, už několik dní se šprtám na zápočty a výsledky stále nikde, proto začínám být velice nervózní. A skoro bych zapoměla na hodnocení, takže tady ho máte.

Moje hodnocení:

3/5

Tak po druhé se s vámi loučím, tohle už je opravdu všechno. Jenom vás tradičně poprosím, pokud jste četli knihu, tak mi v komentářích zanechta vaše názory a pokud ne, tak mi napište, jestli se jí chystáte přečíst (prosím, napište, že ano, jinak budu mít výčitky svědomí :D). Tak se zatím mějte a pokud přežiju zápočty, setkáme se u dalšího článku.