Ahoj, vítejte u nového článku. Únor se u mě nesl ve znamení re-readingu. Asi jste zaznamenali, že to je nová funkce na Goodreads, teď už tam je zaznamenané, pokud jste knihu četli víckrát. Ale i tak jsem tam vmáčkla nějaké novinky, nicméně většinu knih jsem četla opakovaně.

1. Půlnoční koruna, Sarah J. Maas - V lednu jsem začala znovu číst sérii Skleněný trůn a v únoru jsem v tom pokračovala. I napodruhé je to pořád úžasné, miluju Sařin styl psaní i svět, jaký vytvořila. A znovu jsem si vzpomněla na časy, kdy jsem měla ráda Chaola. 400 stran jsem přečetla za 4 dny (31. ledna - 3. února)

2. Dědička ohně, Sarah J. Maas - Při druhém čtení jsem změnila názor na Dědičku ohně. Původně mi přišla o něco horší než ostatní díly, ale teď byla stejně úžasná. A konečně jsem si mohla pořádně užít Rowana a musím říct, že je teda fakt boží. 536 stran jsem četla 5 dnů (4. - 9. února)

3. Tři přání, Liane Moriarty - Loňskou novinku autorky Sedmilhářek jsem si chtěla přečíst už delší dobu a konečně jsem ji sehnala v knihovně. Bylo to opět zajímavé, líbí se mi, jak nám autorka vždycky řekne, co se bude dít, ale musíme se tam dopracovat, abychom získali celý obraz. 368 stran jsem četla 3 dny (9. - 12. února)

4. Chvíle před koncem, Lauren Oliver - Chvíli před koncem jsem četla do klubu. Recenze by se tady měla nejspíš objevit do konce týdne, takže více se dozvíte tam. 378 stran jsem četla 3 dny (11. - 13. února)

5. Polibek pro Annu, Stephanie Perkins - Na Valentýna to chtěla nějakou zamilovanou knížku. Já jsem vsadila na již osvědčený Polibek pro Annu, který miluju, protože je přesně správně přeslazený a roztomilý. Prostě St. Claire je boží a nikdo mi to nevymluví. Kde takové kluka prosím pěkně najdu? 344 stran jsem četla 3 dny (13. - 15 února)

6. Lola a kluk od vedle, Stephanie Perkins - Když už jsem byla v tom, tak jsem se rozhodla, že si přečtu rovnou celou sérii. Proč? Protože můžu, pane Greyi (aneb narážka na to, co přijde). Názor jsem nezměnila, Lola mě stále baví o něco méně, ale jinak to bylo skvělé čtení. 303 stran jsem četla 3 dny (15. - 17. února)

7. Isla and the Happily Ever After, Stephanie Perkins - Nechtělo se mi pro závěrečnou knihu běžet do knihovny, tak jsem si ji přečetla v angličtině. Stojím si za svým, úžasný závěr úžasné série, Isla byla boží, stejně tak Josh. Tečka. 256 stran jsem četla 3 dny (18. - 20. února)

8. Padesát odstínů šedi, E. L. James - Ano, vidíte správně. Ne, nepřehlédli jste se. Opravdu jsem se znovu pustila do této zrůdnosti. Proč? Ne, nebudu opakovat svou předchozí narážku (i když bych mohla, protože můžu, že jo). No, hádám, že pořádně sama nevím. Byla jsem v kině na 50 Odstínech temnoty. A jakože v přípustných mezích (tak jo, já už těch narážek nechám), se mi to líbilo. A to mě přivedlo na myšlenku, že teď, když už se můj věk přehoupl na dvacítku, by se mi ty knížky mohly i líbit. Opak je pravdou, bylo to stejně hrozné, jak jsem si to pamatovala. Stylistika veškerá žádná, Ana pitomá kráva, Christian nadržený debil, prostě všechno při starém. 607 stran jsem četla 5 dnů (20. - 25. února)

9. Padesát odstínů temnoty, E. L. James - Ihned jsem se pustila i do druhého dílu, který je lepší než první. Dokonce jsem chvíli zvažovala, že mu dám 3 hvězdičky. Nakonec dostal dvě, ale je to docela blízko. Je tam jakýsi vývoj postav, děj a celkově už to je vystavěno víc jako kniha. Navíc střípky Christianovy minulosti dokazují, že je to člověk a nemáte pak chuť je každou vteřinu zabít. Spíš jenom co 2 vteřiny. Nicméně jejich vztah je tak šíleně nereálný. No nic, víc bude v recenzích. 655 stran jsem četla 3 dny (26. - 28. února)

Tak co, jaké knihy doprovázely únorem vás?

Day 08: Most overrated book (Nejvíce přeceňovaná kniha) - 50 odstínů šedi

Jestli jsem u minulé otázky váhala, tak tady mě odpověď napadla hned. Sice v dnešní době už naštěstí spousta lidí pochopila, že 50 odstínů šedi je příšerná kniha, bohužel stále ze všech stran slýchám o tom, jak je to úžasné a jak se to lidem líbilo. Musím říct, že když to slyším, nejradši bych vraždila a mám velkou chuť se začít s tím člověkem hádat. Jo, já jsem člověk, který se snaží lidi neodsuzovat za jejich názory, ale když někdo tvrdí, že 50 odstínů šedi je nejlepší kniha, jakou kdy četl, je to hodně smutné, protože je vidět, že je to taky jedna z mála knih, které ten člověk za svůj život přečetl. Ze svého okolí jsem totiž vypozorovala, že lidé, kteří rádi čtou a něco málo už přečetli tuto knihu nenávidí, protože chápou, že kromě příšerného konceptu je ta kniha hrozně špatně napsaná. Naopak lidé, kteří za svůj život přečetli tak 5 knih tvrdí, že je úžasná, protože prostě nepoznají kvalitní knihu a nevidí tam ty chyby.

Jak jste si asi všimli, můj hlavní problém je, že E. L. James neumí psát. Prostě neumí a za tím si stojím. Nechápu, jak tohle mohl někdo vydat. Vlastně chápu, pro prachy, ale to to nemohli nějak předělat? To ta kniha neměla žádného editora? Já sice celým konceptem sice nesouhlasím a Annu bych za její chování nejradši vyfackovala, protože je naprosto degradující, nicméně chápu, co tím bylo myšleno a myslím, že s trochou úpravy (čtěte: s absolutním přepracováním knihy) by to mohlo být relativně dobré. Fajn, pokud lidé chtějí číst erotické romány, tak já jim v tom bránit nebudu, ani mi to nijak nevadí, ale aspoň by mohly mít nějakou kvalitu a ženskou hrdinku s charakterem. Jakýmkoliv.

Proč jsem tedy knihu četla, ptáte se? Abych to uvedla na pravou míru - četla jsem celou sérii. Včetně nedávno vydaného Greye. Jo, jsem šílenec. Na začátku jsem se prostě musela přesvědčit, jestli je ta kniha tak dobrá, jak všichni tvrdí. Záhy jsem se přesvědčila, že je neskutečně špatná, ale stejně jsem se čtením pokračovala, protože jsem doufala, že se to změní. Na konci prvního dílu se Annu konečně trochu projevila a já jsem začala doufat, že by se něco mohlo změnit, proto jsem se pustila do druhého dílu. Bohužel asi na třetí stránce jsem zjistila, že se všechno vrací do starých kolejí, možná je to ještě horší. Ale stejně jsem to četla dál a když už jsem přestala doufat, že se něco změní, říkala jsem si, že když už jsem tomu věnovala tolik času, mohla bych to aspoň dočíst a pak tu knihu v klidu nenávidět, protože mi nikdo nikdy nebude moct říct, že ji nemůžu soudit, když jsem nečetla celou série. Takže jsem to tedy dočetla. No a Greye jsem četla v naději, že se třeba Jamesová za tu dobu naučila psát. Nenaučila.

Dneska to je trošku delší, ale já jsem prostě msuela svoje pocity napsat. Jaká kniha je podle vás přeceňovaná?