Vítám vás u nového článku z vánoční série. Dnes půjde opět o vykecávací článek, kde se podíváme na to, jak probíhají Vánoce pro děti a pro dospělé, respektive jak jsem Vánoce vnímala já, když jsem byla dítě a jak je prožívám teď, když už jsem nějakou dobu oficiálně "dospělá". Budu moc ráda, když se v komentářích podělíte o své zážitky a rozdíly týkající se Vánoc.

Vánoce jsem milovala odjakživa, bylo to moje nejoblíbenější období v roce. Sazmořejmě jsem jako dítě nejvíce milovala dárečky od Ježíška, ale taky jsem ráda pojídala cukroví, dívala se na miliony pohádek a jezdila po návštěvách. Taky jsem vždycky hrozně ráda pomáhala mamce a babičce s cukrovím. Občas se zdobením, většinou teda s pojídáním :D. Na pravdu o Ježíškovi jsem přišla relativně brzo, někdy v první třídě, to mi bylo 6 let. Ale brala jsem to dost v pohodě, prý jsem pak ještě doma předstírala, že to nevím, asi aby rodiče měli radost :D.

Čím jsem byla starší, tím více pro mě Vánoce ztrácely to dětské kouzlo. Najednou jsem nepsala dopisy Ježíškovi, ale dárky jsem si vybírala sama, což mi sice na jednu stranu vyhovuje, protože rodiče už dávno přiznali, že nejsou schopni mi sami vybrat dárky, ale pak pod stromečkem ztrácíte ten moment překvapení, protože jste všechny dárky už viděli. Ale stále je zbožňuju, jenom čím jsem starší, tím více na mě doléhá stres kolem Vánoc, pečení cukroví, zdobení všeho možného. Nejhorší pro mě je fakt, že v současné době už nemám rodinu, kterou bych mohla o Vánocích navštívit, nebo která by mohla navštívit mě. A jelikož Vánoce by se měly trávit s rodinou, každý rok mi to připomíná, že moje rodina už není to, co bývala. Tu správnou vánoční náladu se snažím navodit pomocí vánočních písní, knížek a hlavně filmů, které sleduju snad pořád. Nejradši mám ty od Hallmark Channel, ale o tom si popovídáme zase jindy.

Před Vánocemi bývám hodně ve stresu, protože se musí připravit tolik věcí - napéct cukroví, nakoupit dárky, zabalit je, vyzdobit dům, takže když přijdou Vánoce, nejradši bych na několik dní vypnuay a nic nedělala. Což se mi většinou nepodaří, protože zatímco loni mě strašila maturita, letos to je zkouškové období ,které je snad ještě více děsivé a neustále mi to pořipomíná, že bych se měla začít učit.

Takže jaký je verdikt? Jako dítě jsem rozhodně měla mnohem mírumilovněšjí Vánoce, nikdy po mě nic nechtěl, takže jsem si je mohla hezky užít. Ale ačkoliv se kvůli nim stresuju, pořád je miluju, miluju tu atmosféru, cukroví, dekorace, pohádky a tohle všechno, takže bych je nevyměnila za nic na světě.

A co vy? Podařila se vám udržet si vánočního ducha až do dospělosti, nebo už vám Vánoce lezou na nervy a byli by jste nejšťastnější, kdyby vůbec nebyly?