Ahoj, vítejte u nového článku. Úplně v úvodu se chci omluvit, že poslední dobou na blog tak trochu kašlu a články byly trošku bez života, ale mám toho teď hodně, dělají se u nás nové chodníky, takže jsem musela vařit pro všechny oběd a ani pak jsem na psaní neměla moc náladu, vlastně ani na čtení, takže celé dny buď vařím, koukám na Gilmorky nebo koukám do blba. Ale chtěla bych pro vás připravit nějaké speciální články, tak to se mnou vydržte. Tolik tedy k úvodu. Dneska pro vás mám něco speciálního, co jsem plánovala už delší dobu. Mám za sebou první rok na vysoké (a úspěšně, juchů), tak jsem si řekla, že se s vámi podělím o své zážitky, zkušenosti, nové znalosti a tak podobně. Nejvíc zajímavé to asi bude pro ty, kdo se v září chystají na vysokou, ale pokud už tam jste nebo ji máte za sebou, tak se aspoň můžete pobavit nad mými zmatenými zážitky. Připravte si něco dobrého k snědku a k pití, protože tady budeme dlouho a čeká vás opravdu hodně čtení a nulový počet fotek, protože mě tehdy nenapadlo, že bych měla naši starou fakultu fotit. Tak pojďme na to.

Jak už jsem asi několikrát psala, studuju Angličtinu a literaturu, což je jediný obor, na který jsem se hlásila, a díky bohu to vyšlo a oni mě vzali. O přijetí jsem se dozvěděla někdy v červenci a od té doby jsem se snažila se připravit na to, co mě čeká. Nebudu lhát, byla jsem docela dost vyděšená, každý o vysoké tvrdí něco jiného a když po 14 letech vylezete ze školy a uvědomíte si, že chcete dobrovolně studovat dalších 5 let, je to docela děsivé, ale zkusit se má všechno, že?

Na začátku září se konal zápis, z čehož jsem měla velké nervy. Přece jenom, mohlo by se pokazit spoustu věcí a já nakonec na tu vysokou nepůjdu. Na zápis jsem jela s taťkou, protože můj orientační smysl je na bodě mrazu, v Ostravě jsem se nevyznala (spoiler - stále se tam nevyznám) a navíc bych šíleně vyšilovala. Naštěstí všechno proběhlo v pořádku, já jsem tam dorazila včas, našla jsem správnou učebnu a časem jsem se úspěšně zapsala ke studiu, z čehož jsem měla samozřejmě obrovskou radost. Menší problém byl s vyřízením potvrzení o studiu. Ono by to problém být neměl, prostě si vezmete papír, ten vyplníte a hned v té posluchárně seděla paní, která to podepisovala a razítkovala, ale já jsem na vyplňování podobných papírů neschopná, takže mi to hrozně dlouho trvalo, a když už jsem si ho nechala úspěšně orazítkovat a chtěla jsem odejít, došlo mi, že potřebuju ještě jeden, který taťka musí odevzdat v práci, takže jsem to celé musela absolvovat znovu. A nebyla bych to já, kdybych si nezapomněla vyřídit průkazku na dojíždění. Pokud totiž chcete mít měsíčník, musíte mít kartu ODISKU, což je čipová karta, ale pokud si chcete koupit studentskou jízdenku, musíte mít takovou papírovou kartičku potvrzenou školou, takže tu jsem samozřejmě musela vyřizovat časem na studijním oddělení, ale k tomu dojdeme.

Když jsem se tedy úspěšně na vysokou zapsala, čekaly mě ještě nějaké 3 týdny volna, než mi začne škola. Někde týden před začátkem jsem si musela zapsat předměty, což se mi povedlo bez jakýchkoliv problémů, až jsem se sama divila. Nevím, jestli to je tak všude, ale u nás musí mít prváci v prvním semestru minimálně 20 kreditů, v druhém pak taky 20, dohromady tedy za celý rok 40. Když to člověk nesplní, vyhodí ho. Na to jsem tedy myslela, když jsem si zapisovala předměty. Jelikož většina B předmětů už byla obsazená druhákama a třeťákama a jenom s povinnými předměty bych měla rezervu pouze 3 kredity, rozhodla jsem se přihodit si k tomu francouzštinu. Učit se francouzsky byl můj sen už docela dlouho, takže jsem si ho konečně splnila. A ještě za to získám nějaké kredity.

Den před mým nástupem do školy jsem byla naprosto vynervovaná. Hrozně jsem se bála, vůbec jsem netušila, co mě čeká. Hodně nervózní jsem byla ohledně dopravy, protože musím několikrát přestupovat a pak jít ještě kousek pěšky a měla jsem strach, že sednu na blbý autobus nebo někde jinak zatočím a vůbec se tam nedostanu. Proto jsem taky vyrazila do školy brzo, o hodinu dřív, jak jsem později zjistila, protože z tramvaje jsem vystupovala v 8, ale přednáška mi začínala až v 9:10. Ale tak člověk až po nějaké době zjistí, jaké spojení mu vyhovuje nejvíc, co ještě stíhá a co už ne, takže se toho nebojte.

Ještě před nástupem nám přišel e-mail, že se jedna z našich prvních hodin ruší, takže mě v pondělí čekala jenom jedna. K mému velkému překvapení jsem už v 9:30 odcházela ze školy, protože jsme se akorát pozdravili a šli jsme domu. Ano, i takhle může probíhat vyučování na vysoké. Další dny už probíhaly lépe, při cestování jsem se neztratila, dorazila jsem na příslušené hodiny, prostě všechno v pohodě. Ještě jsem si teda upravovala rozvrh, aby mi víc vyhovoval, což naštěstí proběhlo bez problémů.

Když jdete na vysokou a vyberete si obor, který vám vyhovuje, tak většinou očekáváte, že tam budou samé předměty, které vás budou bavit a budou se týkat vašeho oboru. Omyl. Stejně jako já asi brzo zjistíte, že to není pravda, že u poloviny předmětů nechápete, proč je vlastně máte, nebo aspoň v takovém rozsahu (můj případ). Taky se brzo naučíte, že chodit na všechny přednášky je blbost. Cvičení jsou sice povinná, přednášky nikoliv. Je důležité tedy zjistit, co si můžete dovolit vynechat a co ne. Já jsem tyhle znalosti nabyla celkem dost rychle, takže jsem si pak mohla užívat 3 dny volna a to nepočítám víkend. Ano, první semestr jsem měla školu pondělí, středu a čtvrtek, ale tu středu jsem vynechávala (protože jsem mohla). Je pravda, že kdybych nemusela tak daleko dojíždět, tak tam asi chodím častěji, ale existují přednášky, u kterých vám naopak prospěje, když tam nejste (k tomu se dostanu).

Semestr probíhal relativně dobře, celkem rychle se na život vysokoškoláky zvyknete, i když i po roce mi to ještě zní divně. Já a vysokoškolačky. Kdo by kdy řekl, že to dotáhnu tak daleko. Jak se blížil konec semestru, začala jsem být docela nervózní, protože se zároveň blížilo i moje první zkouškové. Týden před koncem semestru je vždycky zápočtová a i mě nějaké zápočty čekaly. Samozřejmě jsem se toho bála, ale dopadlo do hodně dobře, všechno jsem udělala na první pokus Pak konečně nastaly vytoužené Vánoce a tím pádem volno.

Jenže Vánoce rychle utekly, byl tady leden a sním i zkouškové období. Už někdy v prosinci jsem měla naplánované zkoušky a těšila jsem se, jak si je co nejdříve splním a pak budu mít měsíc volno. Jo, to je ta naivita prváků, kteří mají první zkouškové. Věřte mi, že takhle jednoduše to (většinou) nefunguje. Nejprve mě čekal ještě jeden zápočet (anglistika), ale já se to nebyla schopna naučit, takže samozřejmě přišlo první odložení o týden. Naštěstí jsem ho nakonec udělala a nesmírně se mi ulevilo, protože opakovat bych to nechtěla. Pak přišla zkouška z fonetiky a s ní i krutá realita. Protože ano, neudělala jsem to. Snažila jsem se to brát v klidu, ale samozřejmě, že jsem se vnitřně nenáviděla, nadávala jsem si za to, že jsem byla blbá a málo jsem se učila a ačkoliv jsem se snažila předstírat, že to je v pohodě, tak nebylo. Věřte mi, že je normální nějakou zkoušku na poprvé neudělat a nemusíte se díky tomu cítit blbě. Neznám snad nikoho, kdo by udělal úplně všechny zkoušky na první pokus. Ano, je to hnusný pocit, protože si myslíte, že jste selhali, ale není to pravda.

No, pak přišla druhý zkouška a tou byly dějiny. A ano, další fail, opět jsem to nedala. To jsem už byla slušně vynervovaná, protože jsem ještě neměla dost kreditů, abych mohla pokračovat ve studiu. Přišel poslední zkouškový týden a hádejte co? Ellu čekaly ještě dvě zkoušky. A stále neměla ty kredity. Ty nervy si neumíte představit. Naštěstí jsem fonetiku udělala, tudíž kreditů jsem měla dost a ze srdce mi spadl obrovský kámen. A i další pokus dějin jsem udělala, tudíž nemusím v zimním semestru žádný předmět opakovat, což mě neskutečně těší. Takže tady vidíte, že i když se to na poprvé nepovede, vždycky je tady druhý pokus. Horší je, když ani ten nedopadne, protože my už třeba další nemáme.

Začal tedy druhý semestr. Já opět naivně věřila, že všechny předměty budou zajímavé, protože se tak tvářily. Opět chyba, nebyly a já si brzo začala dělat volné dny. Ale tak když můžete, tak proč ne. Z druhého semestru už moc rad a zážitků nemám, protože už máte nějaké zkušenosti, tak je to takové jiné. Proto přejdeme k tomu zábavnějšímu a tím je zkouškové období.

Ve druhém semestru jsem měla 8 zkoušek. Ano, čtete správně, 8. Naštěstí byly všechny písemné, ústní bych asi nedala. Vtipné je, že zkouškové ještě ani nezačala a já už měla za sebou 5 zkoušek, i takhle se to dá dělat. Ale věřte mi, že když v zápočtovém týdnu máte 4 zkoušky, 2 v pondělí, jednu v úterý a jednu ve čtvrtek, k tomu normálně chodíte do školy a děláte úkoly, je to docela o nervy. Já jsem byla tak vystresovaná, že jsem nevěděla, co se učit dřív a byla jsem zralá na psychiatrii. Samozřejmě jsem jednu z těch zkoušek neudělala. Jo, trošku mě to mrzelo, ale čekala jsem to a už to nebylo tak hrozné, jako v zimním semestru. Musím ještě poznamenat, že když si o nějaké zkoušce myslíte, že je nejtěžší, možná nakonec bude nejlehčí. Aneb šprt Ella dostala A. A! Dokážete si to představit? Já tomu stále nedokážu uvěřit. Celkově musím říct, že se ze mě stal tak trochu šprt. Na střední mi bylo většinou jedno, jaké mám známky a procházela jsem s trojkama, ale tady se mi ten pocit hezké známky líbí. Bohužel problém je, že jsem líná se učit, tak se do toho musím dost nutit, ale docela se mi dařilo a nasbírala jsem celkem hezké známky i průměr. Ale příští rok se chci ještě zlepšit.

A konečně jsme na konci, protože jste spolu se mnou úspěšně prošli vzpomínkami na můj první rok na vysoké. Je to šílené, že ještě loni jsem maturovala a najednou mám za sebou rok vysoké. Ještě dva a bude ze mě bakalářka (snad). A za další 2 magistra (ale nebudeme předbíhat). Teď si užívám zasloužené asi 3měsíční prázdniny (možná trošku delší). Pokud jste taky absolvovali svůj první (nebo vlastně jakýkoliv) ročník na vysoké, tak vám gratuluju. Pokud se na ni chystáte, tak vám přeju hodně štěstí. A budu ráda, když se vysokoškoláci v komentářích podělí o nějaké jejich zážitky z vysoké :). No a pokud na mě máte nějaké otázky nebo mému skvělému (ehm…) výkladu nerozumíte, tak se klidně ptejte, prozatím se s vámi loučím.