Původní název: Red Queen

Moje recenze: Jelikož jsem na Rudou královnu četla dost protichůdné recenze, neměla jsem příliš velké očekávání. I přesto jsem byla zvědavá, jak se mi kniha bude líbit, protože se mi často stává, že nejvíc nadšená jsem z knih, které se ostatním nelíbí. První polovina mě příliš nezaujala a já si říkala, že jestli celá kniha bude taková, tak teda potěš koště. Bylo to nudné, neoriginální, nezábavné a hlavně neskutečně předvídatelné. Ale řekněme, že jsem se brzo dostala do bodu, kde se všechno změnilo a já musela přehodnotit všechny své názory na tuto knihu.

Prvních zhruba 100 stránek je takový rozjezd, kde se nic neděje, ale nenechte se jimi odradit, nějak se začít musí. Nebyl to ten nejlepší začátek ze všech, ale naštěstí to netrvá celou knihu. Troufám si tvrdit, že kniha začíná teprve ve chvíli, kdy se Mare dostane na zámek (nebo to je hrad? Já si tyhle dvě budovy vždycky pletla). To všechno předtím je jenom nezbytný úvod. Tady končí totiž veškerá nuda a předvídatelnost a začíná správná jízda, kdy nevíte, jakým postavám máte fandit, komu máte věřit a co se to vlastně děje.

Co se týče postav, tak k Mare mám takový neutrální postoj. Nijak mi nevadila, ale na druhou stranu to pro mě nebyla nějaká inspirativní knižní hrdinka, která by změnila historii. Prostě něco mezi, ale aspoň nebyla otravná, jak to některé postavy umí, takže s ní nemám problém.

O Calovi jsem od začátku nevěděla, co si myslet. Jednou jsem ho měla ráda, pak jsem ho chtěla zabít a takhle se to v podstatě střídalo celou knihu. A upřímně, i po tom všem co se v té knize stalo nevím, jestli ho ráda mám, nebo ne.

Zato Maven byl od začátku můj oblíbenec, prostě zlatíčko. Navždycky to bude moje nejoblíbenější postava této série, ať se děje co se děje. Víc se bohužel rozepsat nemůžu, protože by se tady začaly vyskytovat spoilery a to přece nechceme, že?

Pokud jsem ale nějakou postavu opravdu chtěla zabít, tak to byla Mavenova matka, královna Elara. Ta ženská mi tak neskutečně lezla na nervy, až to snad nebylo možné. A taky byla zatraceně nebezpečná, její čtení myšlenek bylo fakt hardcore. Ale na druhou stranu by mi asi nevadilo mít její moc, každý by se mě pak bál a mohla bych strašit lidi.

Hrozně se mi líbí koncept jejich schopností, protože od mala zbožňuju všechno, co se týká čarodějnic. Tohle sice čarodějnictví úplně není, ale v jistém slova smyslu by se dalo říct, že používají magii, takže jsem byla spokojená. Celkově mě kniha příjemně překvapila, jsem ráda, že jsem se do ní pustila a těším se na druhý díl, který už sice vyšel, ale já jsem se k němu ještě nedostala. Pokud se nepletu, tak CooBoo vydá druhý díl někdy na podzim.