Ahoj, vítejte u nového článku. Nevím, jestli si to pamatujete, ale někdy na konci října tady byl článek o tom, co bych chtěla stihnout před svou velkolepou smrtí (ano, moje smrt bude pochopitelně velkolepá, čekali jste snad něco jiného?). Nejsem si jistá, jak moc velký úspěch měl minulý článek, ale řekla jsem si, že je možná čas udělat pokračování, protože věřte mi, že těchto racionálních a lehko splnitelných snů mám hodně. Jmenujte nějakou věc a já vám o ní řeknu, že je to můj sen (#justkidding). Ale teď vážně - poslední dobou je blog hlavně o knížkách a kosmetice, což jsou sice moje cílové kategorie, ale ráda bych, abyste v nějakých normách lépe poznali mě no a tohle se zdá být podle mého skrmoného názoru dobrá a zajímavá cesta (možná s mým názorem nesouhlasíte. Vlastně bych se docela divila, kdybyste souhlasili.). A kdo by si mohl nechat ujít dlouhý článek plný mých keců, že? Navíc to bude sranda, protože jak jistě víte, úvodníky k článkům píšu zásadně před samotným článkem a fotky k tomuto článku mám už dlouho uložené v počítači, takže vlastně ani nevím, jaké fotky sem budou zařazeny. Tudíž by se dalo říct, že nevím, o čem tenhle článek bude. Jo, to bude sranda (ale asi jsem vám to neměla říkat). No nevadí, jdeme na to.

Stejně jako v minulém článku, ani tady se té Ameriky nevzbavíte. A proč? Protože hned prvním bodem je cesta do Latinské Ameriky? A proč? To netuším. Ale proč ne? Hrozně ráda bych cestovala po celém světě a Latinská Amerika zní jako skvělé místo. Hlavně pro někoho, kdo neumí ani slovo španělsky. Muchas gracias. To se sem sice nehodí, ale nic jiného španělsky asi neumím. Vlastně jo, santos mios, ale ani to mi nepříjde jako konstruktivní hláška k tomuto tématu. No nic, jdeme dál.

Ehm... na co jsi Ello sakra myslela, když jsi ty fotky vybírala? Tak fajn, odhalili jste mě. Jako malá jsem hrozně chtěla být modelka (teda hned po čarodějnici, ale přiznejme si to, jakkoliv nemožně to zní, ta modelka je stále pravděpodobnější než čarodějnice ale who cares). Dokonce jsem chodila do kroužku maldých modelek a podle mě jsem na molo jako stvořená. Když pomineme fakt, že mých 169 cm je na modelku málo. Nebo to, že moje postava se ani vzdáleně nepodobá postavám modelek. Nebo to, že bych při první vteřině zdravila molo svým obličejem. Ale jo, jinak jsem se jako modelka přímo narodila. Ale až někde budou hledat modelku do pořadu krkolomných pádů, rozhodně mi můžou zavolat.

Hrozně ráda ybch si zajela na dovolenou se svými přáteli a Evropa zní asi jako nejpřijatelější destinace. Bohužel i tady je pár problémů - 1. Nemám peníze. 2. Nemám přátele (#foreveralone). 3. No, hádám že za třetí tady není, první 2 body to pokryly dostatečně. Takže si musím najít bohatého sponzora a kamarády, kteří se mnou na tu dovolenou pojedou. Abych to nepřeháněla, přátele samozřejmě mám, jen ne takové, kteří by se mnou tu cestu podnikli. Takže tak. A samozřejmě je tady takový malinkatý detail, že moji rodiče by se scvokli. No nic, jdeme dál.

Až si najdu toho bohatého sponzora (myslíte, že by mě Brad pitt a Angelina Jolie adoptovali?), hned po Evropě podniknu cestu do Dubaje. Viděli jste někdy fotky z Dubaje? Tam to vypadá jako učiněný ráj. Takže jo, rozhodně se tam chci podívat. Prosím, aspoň ve snu.

Na tohle by mě asi spousta lidí netypla, ale hrozně ráda bych jela na hudební festival Coachella, protože to musí být naprosto neskutečný zážitek. Obléct si dlouhou sukni, nasadit květovanou čelenku a poslouchat v Kalifornii hudbu? Tak proč ne, že jo. Plus se to tam jenom hemží celebritama, což je jenom takový milý bonus. Vážně, já tam chci jet kvůli hudbě a atmosféře.

Další cestovatelská destinace je Island. Myslím, že jsem to mohla shrnout do bodu 'Procestovat celý svět', ale to už je asi jedno.

No, tak tenhle bod bude ještě náročnější na splnění, než ta cesta do Dubaje a to už je co říct. Zastávám teorii, že každý člověk je jediniečný a vyjímečný, jen pak mám trošku problém aplikovat tuto teorii na sebe. Takže na tom budu muset trošku zapracovat.

Ehm... tohle asi nebude tak úplně neočekávané, vzhledem k tomu, že moc ráda čtu a sjem bloggerka. Nebudete tomu věřit, ale v současné době mám rozepsané hned 2 knihy. Jo, čtete dobře. Ta první má asi stránkku, ta druhá tak 5 řádků? Řekněme, že v nejbližší době žádná kniha nebude. Ale jednoho dne možná.

Vzhledem k tomu, že mě neznáte osobně toto může být překvapení (nebo ne?) ale ve skutečnosti jsem docela dost introvertní, stydlivá osoba. Trochu jsem taková byla odjakživa, ale velkou část ovlivnily události, které se v mém životě staly a já bych je ráda jednoho dne překonala a trošku víc se otevřela lidem.

Nebojte, už vás nebudu dlouho zdržovat, protože se blíží poslední bod a tím je projet se v klasickém anglickém dvoupatrovém autobusu. Je to takový klasický znak Anglie, takže i tohle bych chtěla zažít.

Tohle je pro dnešek všechno, ale pokud se vám článek líbil, tak m ito dejte vědět a někdy příště udělám další pokračování. A pokud máte chut, můžete mi napsat, jestli se některé vaše a moje sny shodují, nebo jaké jsou vaše největší sny.