Zdrávím všechny svoje čtenáře (pokud nějací takoví existují?) a vítám vás u nového článku. Ten bude opět takový vykecávací, absolutně nepřínosný, ale prostě chci, aby na blogu byl takový mix všeho, takže i lidé, kteří nejsou milovníci kosmetiky si mohli něco najít (ačkoliv tohle to asi nebude. Snaha však byla). Pokud umíte číst (což asi ano, protože jinak byste si nečetli tento článek. Bože můj, proč mi dneska tak hrabe?) tak jste pochopili, že tento článek bude soustředěn na mě, protože miluju, když jsem středem pozornosti (#notreally). Ale říkala jsem si, že tento blog už nějakou dobu existuje, proto je asi na čase, abyste se něco dozvěděli i o mě. Pro začátek jsem se pokusila zvolit nějaké základní informace, které by se vám mohly hodit. Pokud budete mít zájem, tak můžu udělat i pokračování, kde si povíme třeba nějaké zajímavosti (just kidding, na mé osobě není nic zajímavého. Realita je krutá). Ale tak dáme si takovou zajímavost na začátek - intro k článkům píšu vždycky před samotným článkem, takže to pak musím milionkrát přepisovat, protože ve chvíli, kdy to napíšu, samotný článek ještě neexistuje, čili informace, které tady uvedu jsou často nepravdivé. Ehm, menší otázka - pochopil někdo tu předchozí větu? Jestli jo, tak vám tleskám, já sama ji nechápu, ale jsem děsne líná to přepsat. Aneb jak už jsem zmínila, dneska jsem nějak mimo.

1. Moje pravé jméno je Pavla. To jste nečekali, že? Nicméně já tohle jméno nemám ráda, přijde mi takové nijaké, nejde z toho vymyslet žádná hezká zdrobnělina ani nic podobného. A když mi lidé říkají Pavlo, přijde mi to hrozně neosobní. Což je divné, když je to moje jméno, že? A jak by mi lidé měli říkat? Těžko říct. Ale v poslední době jsem zjistila, že se mi líbí, když mě někdo osloví Pavli. Což moc lidí nedělá. V podstatě jeden člověk.

2. Je mi 19. Což je velmi důležitá informace. A nějak k ní nemám co říct, jelikož věk nějak okecávat nejde.

3. Studuju na vysoké škole. Bože, nemáte někdo nějaké méně nudné otázky? To už asi všichni ví, když píšu Diary of a College Girl. Takže k tomu se taky rozepisovat nebudu. Proč já vlastně ten článek píšu?

4. Moje oblíbená barva je modrá. Ano, dostáváme se do úrovně školky. Ale já mám modrou fakt ráda. Všude. Všechny její odstíny (díky bohu, že mojí nejoblíbenější barvou není šedá, to by asi dopadlo špatně). Každopádně mívám období, kdy jsem posedlá nějakou barvou. Kdysi to byla fialová. Po ní přišla zelená. Pak asi oranžová. A v současné době je to asi růžová. A to jsem jí kdysi nesnášela.

5. Bydlím v rodinném domku s mými rodiči a mladším bratrem. Velice nepodstatná informace, pokud se nás nesnažíte vyloupit. A pokud jo, tak tohle vám v tom asi nepomůže. Smůla.

6. Jsem obrovský seriálový maniak. V současné době jich sleduju tak 25. A to počítám jenom ty, které se vysílají a ne ty, které zrovna mají pauzu. Neptejte se mě, kde na to beru čas, já sama nevím.

7. Nemám nejoblíbenější jídlo. Fakt na tuhle otázku nikdy neumím odpovědět. Miluju sladké, takže možná palačinky? Pirohy? Hodně mám ráda kuře s rýží a rizoto. Ale nejoblíbenější jídlo? Fakt nevím.

8. Jsem neskutečně ironický a sarkastický člvoěk. Tohle jsou moje jediné zbraně. Polovina věcí, které vypustím ze svých úst jsou buď ironické, nebo sarkastické, podle toho, s kým mluvím. Někdy to se mnou musí být těžké, to uznávám.

9. Mezi mé nejoblíbenější filmy patří A Walk to Remember, Dirty Dancing, Grease, My Sister's Keeper a The Fault in Our Stars. U seriálů jednoznačně vedou Friends, Teen Wolf a Revenge (R.I.P. :((()

10. Jsem docela velký introvert. Ale pokud jsem se svými přáteli, tak bývám hodně veselá a upovídáná, takže se to dost odvíjí od lidí, se kterýma jsem. Ale moje introvertní stránka stále převažuje.

Tak, tohle jso uvšechny informace, které jsem se vám dneska rozhodla poskytnout. Pokud na mě máte nějaké otázky, tak mi je můžete psát do komentářů a já je třeba použiju při pokračování, jestli nějaké bude. Popřípadě vám odpovím v komentářích. Tak snad jste se o mě dozvěděli něco, co vás zajímalo a snad vás tyto informace neodradili a vy i nadále budete číst moje články.

Dneska se opět podíváme na jeden lak z mojí docela velké sbírky. Plánuju pro vás i článek, kde vám představím všechny svoje laky, jenže je to trošku složitější. Už jsem je měla všechny nafocené, jenže mi pořád přibývají další, takže to budu muset fotit znovu. Ale už dost k nepodstatným informacím, pojďme se soustředit na dnešní článek. Gelové laky od Essence určitě znáte, ať už jste je sami zkoušeli, nebo jste o nich jen slyšeli. Já jich vlastním hned několik, bohužel většinu nemám nafocených. Což mi připomíná, že tyhle fotky jsou už šíleně staré, lak jsem zkoušela v červenci a od té doby jsem ho nalakovaný neměla, jelikož jich mám tolik, že to nějak nestíhám. Říkám si, že bych si nehty měla lakovat častěji než jednou týdně, protože v současné době mám snad 10 laků, které jsem ještě vůbec nezkoušela. Jejda. No nic, pojďme už se podívat na toho dnešního krasavce.

Asi jste si všimli, že fotky nestojí za nic, ale tak nebudeme vybíraví jako Ellin foťák. Ten si totiž baterky dává na svačinu a jen tak nějaké mu nevoní, chce jen drahé alkalické, které za chvíli taky sežere. Chtělo by to nový, nejlépe od Ježíška, bohužel mi ho asi nikdo nekoupí :(. Ale teď už k laku. Jedná se o odstín 25 Prince Charming, který už bohužel neseženete. Kupovala jsem ho v létě, když měla Essence výprodej a stáhli ho z prodeje, což je velká škoda, protože podobný odstín jsem teď nikde neviděla a jsem opravdu moc ráda, že jsem se k němu dostala. Vyšel mě na 35 Kč, normální cena těchto laků je 45 Kč.

Jedná se o tmavší mint barvičku, skoro bych řekla tyrkysovou, která obsahuje miniaturní třpytečky, které háží odstíny do zlata, modra a občas trošku do fialova. Na fotkách vypadá tmavě, ve skutečnosti je o něco světlejší. Jsem z toho odstínu nadšená, vypadá opravdu pohádkově a na nehtech se mi neskutečně líbil. Jak jsem už říkala, v současné době Essence podobný odstín nemá a ani u jiných značek jsem ho neviděla, což je rozhodně škoda. Lahvička má 8 ml, což je klasický objem laků Essence a mě to rozhodně vydrží pár let, protože jak jsem zmiňovala, docela dlouho to trvá, než se k některým odstínům vrátím (ačkoliv se mi velice líbí) a prakticky nikdy si nelakuju stejný odstín dvakrát.

Tady si je ten odstín více podobný. Lak docela hezky kryje, ale pro lepší efekt to chce 2 vrstvy. Výdrž je stejná jako většina Essence laků - vydrží mi tak 2-3 dny bez nějakého většího porušení, pak se mi začínají odrbávat špičky a taky kraje ukazováčků. Pokud ovšem myju nádobí, tak to nepřežije prakticky žádný lak. Výdrž je bez Essence top coatu, protože jsem ho ještě pořád nesehnala, ale při příští návštěvě drogerii si ho už musím pořídit. Já jsem na tuto výdrž zvyklá, jelikož mám třepivé nehty, na kterých se lak lehce odrbává, ale co jsem slyšela, tak tyhle laky Essence drží dobře, takže vám možná dají až 4-5 dní.

Lahvička je taková baňatá, typická pro Essence. Mě osobně se velice líbí. Víčko je v barvě laků a nahoře je vyražené logo Essence. Šteček je docela velký a zakulacený. Mě osobně moc vyhovuje, nehty se s ním krásně lakují a pro mě je lepší, než štěteček rovný, který Essence mívá třeba v limitkách. Konzistence laků je dobrá, není moc tekutý, ale ani tuhý. Jsem s ním opravdu spokojená, můžu vám ho doporučit všemi deseti.

A jaký je verdikt ve formě plusů a mínusů?

+ cena

+ výdrž

+ krytí

+ štěteček

- Essence ho stála z prodeje :(

Opravdu nemám, co mu vytknout, kromě toho, že se tento odstín už neprodává, což je orpavdu škoda. Ale snad se časem objeví na trhu podobný odstín, který můžete vyzkoušet. A jak jste s laky od Essence spokojení vy? Podařilo se někomu ulovit tento odstín, než ho přestali prodávat?

Vítám vás u dalšího článku na blogu. Tentokrát se jedná o něco, co asi dobře znáte, ale mám pocit, že se to na blogu už tolik nevyskytuje. Jak jste určitě pochopili z názvu, jedná se o Before I Die, neboli o věci, který bych chtěla udělat předtím, než umřu. Asi je toto téma docela klišé, ale myslím si, že to je zajímavý způsob, jak se o mě dozvíte opět něco nového a samozřejmě vás neochudím ani o moje skvělé a zábavné komentáře k jednotlivým položkám. Nejsou tady samozřejmě všechny věci, jelikož tyto články chci zveřejňovat častěji a navíc by se to do tohoto článku ani nevlezlo, protože existuje opravdu mnoho věcí, které bych chtěla udělat. Pokud se mi někdy podaří některé z těchto věcí splnit, určitě vás o tom informuju, ale v současné době je tento "seznam" na velmi imaginární úrovni. Tak se pojďme podívat, co tady máme.

Tak tohle není můj největší sen ze všech, ale ano, řadím se mezi velké fanoušky Taylor Swift. Tudíž by bylo velice příjemné se s ní potkat, popovídat si, zajít na kafe, stát se její BFF. Ne, vůbec nejsem náročná. Jak říkám, není to můj největší sen, takže asi budu žít, i když ji nikdy v životě nepotkám (ovšem mé srdce se rozlomí na miliony kousků. #justkidding)

Jo, tak tohle už je můj velký sen. Podívat se do New Yorku. To město je dle mého názoru úplně nádherné a nejvíc bych se tam chěla podívat o Vánocích. Je tam sníh, všechno nádherně nazdobené, světýlka jsou všude a samozřejmě silvestr na Times Square taky není k zahození. Ačkoliv by asi nebylo tak příjmené chodit v té zimě po památkách. Takže tam pojedu na památky v létě a v zimě se vrátím na silvestr. Skvělý plán, že?

No, k tomuhle asi není třeba nic dodávat. Každý chce najít svou spřízněnou duši, se kterou (snad) stráví zbytek svého života. Moje v záliba ve čtení pro mě asi bude docela nevýhodou (protože většina lidí se nesetká s Rhettem Butlerem a panem Darcym), ale stejně doufám, že toto přání se mi jednoho dne úspěšně vyplní.

Tak tohle je sen asi každého dospívajícího. Mít vlastní být je úžasné, protože tam nejsou rodiče, kteří vám každou vteřinu vašeho života říkají, co máte dělat. Nicméně to taky přináší spoustu starostí a zodpovědnosti, takže si na svůj vlastní být asi ještě chvíli počkám (pokud teda nevyhraju ve Sportce)

Nejsem si úplně jistá, jestli toto doplňuje předchozí bod nebo si protiřečí... Ne, pořád nevím. Ale tak bylo by hezké bydlet v jednom bytě s nejlepší kamarádkou. A pořád se to vlastně bude počítat jako můj vlastní být (z poloviny). Teď už jenom zjistit, která z mých "kamarádek" je ta nejlepší (kromě Amy samozřejmě)

Další cestovatelský sen je Austrálie. Nejvíce mě asi láka Sydney, kde musí být nádherně. Navíc všechny ty pláže, moře, klokani. Bylo by to nádherná dovolená. Takže až vyhraju v té Sportce, jedu do Austrálie.

Tady se na chvíli zastavíme. Jak možná někteří víte (ale asi spíš ne), letos jsem nastoupila na vysokou školu kde studuju právě angličtinu, takže si troufám tvrdit, že anglicky umím hodně dobře. Teď přijde to ALE. Ještě pořád si nemyslím, že anglicky umím na takové úrovni, jakou bych chtěla. Rodilý mluvčí ze mě není. Ale jelikož bych ráda žila v Anglii nebo v Americe, chtěla bych anglicky umět naprosto perfektně. Ale i se svou současnou znalostí angličtiny bych se ve světě asi neztratila (hlavně zůstat skromná, že Ello)

Znáte nějaké lepší herecké obsazení, než Avengers? Až na příští premiéře uvidíte na fotkách a videích šílenou fanynku, která se vrhá na každého herce kterého zahlédne, dokud ji ochranka nespoutá a neodveze na policii, budete vědět, kdo to je. Já!

Tohle už jsem tady myslím zmínila. Ano, chtěla bych žít v Americe (popřípadě v Anglii). Nejsem velká vlastenka, takže by mi nevadilo opustit naši malou zemi a vydat se někam za dobrodružství. A pro studentku angličtiny jsou anglicky mluvící země asi nejvíc ideální. Samozřejmě ideální destinace by bylo Los Angeles, ale tak spokojila bych se s jakýmkoliv městem.

Tohle je asi jediný sen, který se mi možná podaří uskutečnit. Už hrozně dlouho bych si přála vyzkoušet jógu, ale nikdy k tomu nebyla ta správná příležitost. Tak snad někdy v blízké (čtěte velmi, velmi daleké) budoucnosti

Tak tohle je tedy první část mého seznamu. Pokud taky máte nějaké přání, které byste si rádi splnili, podělte se o ně v komentářích.

Původní název: You Against Me

Český název: Ty proti mně

Autor: Jenny Downham

Počet stran: 252

Jazyk: Čeština

Formát: Vázaná kniha

Oficiální anotace (CZ): Milostný příběh Mikeyho a Ellie, odehrávající se v současném anglickém maloměstě, v mnohém připomíná protivenství, jimž byli vystaveni Romeo a Julie. Jejich rodiny se nalézají na protikladných pólech sociálního žebříčku. Zatímco osmnáctiletý Mikey se musí starat o své dvě mladší sestry i zoufalou, osamělou matku a vydělávat na jejich holé živobytí, sedmnáctiletá Ellie žádné takové starosti nezná, neboť je dívkou z lepší a dobře situované rodiny. Za normálních okolností by se ti dva nikdy ani nepotkali. Když se ovšem Elliin bratr dopustí na Mikeyho sestře násilného trestného činu, vydá se Mikey svou potupenou sestru pomstít - a nečekaně potká právě Ellie.

Dramatický a mnohovrstevnatý příběh zrcadlí řadu problémů dnešní společnosti. Má člověk, jehož životní postavení je založeno na tom, že je schopen vydělat víc peněz než ostatní, právo chovat se nemorálně? Má oběť zločinu šanci ubránit se proti přesile pachatelových právníků? Dokáže se Ellie ve jménu lásky postavit na stranu pravdy a spravedlnosti, i když tím vystaví bratra vězení a sebe i celou rodinu ostouzení?

Už ve svém prvním románu Ještě než umřu (Eroika 2010), který se stal mezinárodním bestsellerem, prokázala autorka velkou schopnost vystihnout vnitřní život svých mladých hrdinů nacházejících se v mezní situaci. A to nikoliv psychologizováním, nýbrž prostřednictvím dialogů a takovou výstavbou příběhu, která čtenáře vtahuje do spoluprožívání daných dilemat či těžko řešitelných situací. V románu Ty proti mně nejenže tuto schopnost potvrdila, ale svůj přístup rozvinula o závažné sociální a mravní otázky.

Moje recenze: Na tuhle knihu jsem narazila náhodou v naší knihovně a velmi mě zaujala anotace, tak jsem se rozhodla ji přečíst. Tohle byla první kniha, kterou jsem od Jenny Downham četla, ačkoliv na seznamu mám ještě Before I Die a možná i jiné knihy, sama už nevím. Každopádně musím říct, že se jedná o skvělou knihu s velmi silným příběhem, který vás donutí zamyslet se nejenom nad dějem v knize, ale i nad vaším vlastním životem. Dlouho jsem se musela rozmýšlet, na čí straně příběhu vlastně stojím, protože zpočátku není tak úplně jasné, kdo má pravdu a kdo ne.

Na začátku mi moc nesedla postava Ellie, připadala mi taková nemastná neslaná, bez vlastního názoru, ale časem se z ní vyvinula docela silní hrdinka, která dokázala zamíchat kartama. Jak? K tomu si budete muset přečíst knihu. Ačkoliv Ellie se mi na začátku nelíbila, Mikeyho jsem si opravdu zamilovala. Je vidět, že mu na své sestře velmi záleží a kvůli ní by udělala opravdu cokoliv, což je velmi obdivuhodné.

Abych to tedy nějak shrnula, opravdu vám tuto knihu můžu doporučit. Nejedná se o klasický milostný román, takže pokud knihy tohoto typu nemáte právě v lásce, pořád by se vám kniha mohla líbit. Já bych si ji klidně přečetla znova, kdybych k tomu ovšem měla čas. Nejprve bych ale měla přečíst těch 450 knížek, co mám na wishlistu.

Moje hodnocení:

4/5

Všimněte si, že jsem trochu poupravila hodnocení. Dávat sem 10 hvězdiček je až moc složité, takže jich bude 5, stejně jako na Goodreads, takže to aspoň nebudu muset upravovat.

Recenzi jsme tady dlouho neměli, ačkoliv pořád slibuju, že jich budu psát víc. No, tak aspoň dneska jsem se rozhodla jednu napsat. Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jestli jste knihu četli, nebo jestli vás třeba zaujala a chystáte se ji přečíst.

S novým dílem Diary of a college girl mám trošku spoždění, proto jsem se rozhodla opět spojit 2 týdny do jednoho článku. Bohužel musím konstatovat, že z minulého týdne si toho už moc nepamatuju, což se na článku asi trochu podepíše a moc se za to omlouvám, ale fakt jsem to nestíhala. Slibuju, že se to budu snažit psát pravidelně a ne takhle zpětně, ale i přesto doufám, že vás nový díl bude bavit a že se z něj něco dozvíte, možná se i pobavíte. Tak jdeme na to.

Nejprve se tedy podíváme na minulý týden (12 - 18. 10). V pondělí mě jako každý týden čekala přednáška v 7:30. Což samozřejmě znamenalo, že jsem celý den byla nepoužitelná. A když říkám nepoužitelná, tak tím myslím, že jsem víčka držela otevřené pouze velkou silou vůle. Já fakt nevím, jak jsem ten den přežila, ale skoro jsem tam usla. Rada pro vás - nechoďte na přednášky, které jsou v tuto nelidskou hodinu. Ačkoliv občas člověk nemá na výběr.

Ve středu jsem měla přednášku až odpoledne, takže jsem se ráno mohla hezky vyspat, pak se naobědvat a teprve potom vyrazit do školy. Je docela vtipné, když se ve dveřích míjíte s bratrem, který se zrovna vrací ze školy a vy tam teprve jedete. A víte, co ještě je vtipné? Když sedíte skoro 40 minut v plné posluchárně a čekáte na profesora, který stále nechodí. No co, aspoň jsem se pak mohla rebelsky zvednout a odejít (samozřejmě až po tom, co to přede mnou udělala půlka posluchárny. Jo, jsem fakt badass)

Ze čtvrtka pro vás žádnou radu nemám. Snad jen jednu malinkou - francouzština je šílený jazyk.

A dostáváme se k tomuto týdnu, který pro většinu lidí skončil v pátek, pro mě ve čtvrtek (jedna z mála výhod toho, být na vysoké). V pondělí jsem byla odměněna za své velmi brzské vstávání a to mini snídaní v podobě židovské placky. Takové věci by se mohly dít častěji, potěší to.

V úterý školu normálně nemám, ale tento týden jsme měli imatrikulaci, takže se znás oficiálně stali studenti vysoké školy. Dle mého názoru jsem tento status získali při zápisu, ale nevadí. Jedná se o celkem nudnou akci, na které se nic moc neděje. Sedíte, každou chvíli vás nutí vstát a pak jdete domů. Jupí.

Ve středu jsem se do školy táhla jenom kvůli tomu, abych šla na o hodinu kratší přednášku, ke které nám navíc náš profesor poslal materiály. A jelikož jsem se naštvala, rozhodla jsem se nedorazit na večerní přednášku a raději jet domů. Takže jsem opět byla badass.

A přichází čtvrtek, prozatím můj poslední školní den. Ve francouzštině jsem se dozvěděla, že pokud studujete dlouhý obor, o kterém nevíte, jak se řekne, je lepší tvrdit, že studujete filozofii. Nebo jiný obor, který obsahuje pouze jedno slovo. A dále jsem ve čtvrtek zjistila, jaký to je pocit, když vás přede všema mučí před tabulí a chválí vaše chyby a vy se pak podíváte na třídu plnou lidí a musíte si jednoho vybrat, která vás v tom mučení vystřídá. Není to hezký pocit, to vám řeknu.

Tak, a to byly ve zkratce 2 týdny mého vysokoškolského života. A co vy, máte nějaké zážitky ze školy popřípadě z práce? Podělte se o ně v komentářích.

Vím, že jsem vám slíbila nový díl DOCG a asi milion dalších článků, ale díky škole nic nestíhám. Ale aspoň tento článek jsem se rozhodla napsat v čas. Asi před 2 týdny se na mě usmálo štěstí a vyhrála jsem balíček v giveaway u Hevi. Bylo to snad poprvé, co jsem něco vyhrála, když nepočítám soutěž Jojo, když mi bylo asi 6 - to jsem vyhrála svítící plastovou gorilu na klíče, kterou tam mám dodnes. Pravdaže už tedy nesvítí a je značně ošoupaná, ale já z ní měla takovou radost, že se s ní nedokážu rozloučit, i když je těžší než ty klíče samotné.

Hlavní cenou byla kniha Nenasytná od Meg Cabot a dále pak 2 laky China Glaze. Hevi mi ovšem do balíčku přihodila i další drobnosti, tak se teď podíváme, co všechno jsem tam našla. A Hevi samozřejmě hrozně moc děkuju, udělalo mi to velkou radost. Balíček mi přišl ve středu odpoledne, takže musíte uznat, že ho opravdu píšu relativně brzo. Kvalia fotek bohužel není nic moc, protože to je focena mobilem, v rychlosti a pod blbým světlem, protože jsem to chtěla vyfotit, ještě než to všechno začnu rozbalovat, tak snad mi to prominete.

Nejprve je tady fotka s celým obsahem balíčku, takže si můžete udělat obrázek o tom, co všechno na mě vykouklo. Teď se podíváme na jednotlivé věci.

Nejprve tady mám 2 zvýrazňovače značky Faber Castell. Ještě jsem od nich nic nezkoušela a zvýrazňovače se hodí vždycky. Mám je v žluté a zelené barvě, což jsou barvy, které používám nejčastěji. Navíc mají speciální hrot a tak dokážou vytvořit jinak tlusté čáry.

Další věcí je toto mimoní "vajíčko" nebo jak to nazvat. Prostě je to žlutá kulička, která má představovat mimoně. Nikde jsem ho v obchodech neviděla, ale já na druhou stranu do supermarketů moc často nakupovat nechodím a u nás ve městě takové věci nikdy nemají.

Tady se můžete podívat, co bylo uvnitř vajíčka. Jahodové cukrové bonbóny, které jsem dojedla u psaní tohoto článku a byly moc dobré. Dále tam byly dvě samolepky, které se nalepí na to vajíčko a to pak vypadajá jako mimoň. Poslední věcí je guma s mimoněm, která se dá dát na tužku.

Modré tkaničky do bot se určitě doma budou hodit. Já sice boty s tkaničkama skoro nevlastním, ale ostatní členové rodiny ano, takže se určitě využijí.

Oční krém značky Eveline. Ještě jsem se nerozmyslela, jestli ho daruju mamce, nebo ho vyzkouším sama. Ale asi nakonec poputuje mamce, jí se bude hodit více.

O lacích jsem věděla a moc jsem se na ně těšila. Jedná se o 2 top coaty značky China Glaze. Laky této značky jsem už dlouho chtěla vyzkoušet, jsou hodně chválené, tak teď konečně budu mít možnost. Nějak jsem zjistila, že se mi ty nové laky v poslední době šílené hromadí, mám asi 5 nebo i víc laků, které jsem ještě nezkoušela. Aspoň jeden z nich bych chtěla vyzkoušet, až si budu v nedlěi lakovat nehty, ale asi strávím několik hodin rozhodováním, který z nich to bude.

Dalším dárečkem je tato krásná tašky od Yves Rocher. Ta se mi bude hodit do knihovny, ať nemusím knížky tahat s věcma v kabelce, nebo na nákupy, které se mi občas nevejdou do kabelky :D.

Tady máme kozí krém značky Vivapharm. Ten se na zimu určitě bude hodit, protože už teď mívám suché ruce, ale zatím jsem ho nezkoušela, jelikož v současné době používám krém od Dermacolu. Ale čichala jsem si k němu a moc hezky voní.

Kostky se u nás určitě budou hodit, protože často hrajeme stolní hry (nejenom kostky, ale i ty), takže se určitě neztratí.

Barvu na vlasy asi někomu daruju. Červené vlasy už jsem vyzkoušela, když mi bylo asi 15 a znovu bych do toho nešla. Vypadá to pěkně, jenže to potom nejde ničím přebarvit, jakákoliv hnedá barva se mi vymývala zpátky do červena, poté to rezlo a měla jsem takové zvláštní rezavé "ombré". Navíc posledních zbytků barvy jsem se zbavila teprve letos na jaře. Ale věřím, že někomu tato barva udělá radost, protože to je opravdu moc hezký odstín.

Toto je nějaký multifunkční šátek, který mi hned zabavil bratr a je z něho nadšený. Dá se z něj vyrobit čepice, kterou bude teď na podzim nosit.

A největším dárkem je samozřejmě samotná kniha, na kterou jsem se opravdu moc těšila. Jelikož jsou pro mě knihy drahé a navíc vlastním čtečku knih, poslední knihy jsem dostala loni k vánocům, což už bude rok. Navíc knihy Meg Cabot mám moc ráda, hlavně Princezniny deníky, takže věřím, že se mi bude líbit i tahle. Ještě jsem ji nečetla, protože teď mám jednu rozečtenou a navíc potřebuju přečíst pár knih z knihovny, ať je můžu vrátit, ale snad se do ní pustím brzo.

Tak a tohle je všechno, co jsem v balíčku našla. Bylo toho mnohem více, než jsem čekala, což mě opravdu příjemně potěšilo. To je tedy k dnešnímu článku všechno, ale připravuju pro vás další články, takže se máte na co těšit.

Je to neuvěřitelné, ale uběhl další týden, který jsem strávila na vysoké škole. Sice ne na tak kouzelné jako je ta na obrázku, ale co se dá dělat, člověk se musí smířit s tím, co má k dispozici. Hned na začátek tady pro vás mám jeden poznatek - přednášky začínající v 7:30 jsou zlo. Zvlášť když musíte vstávat v 4:30, abyste se tam dostali. Jakkoliv zábavná přednáška se rázem promění v teror a vy se jenom modlíte, abyste dostali povolení ke spánku, což se ovšem nestane. Uznávám, asi by to mohlo být horší, ale i tak mi naskakuje husí kůže při pomyšlení na zítřek, kdy mě to čeká zase. Schválně, kdo chce uzavřít sázku, jak dlouho mi vydrží moje docházka na tuto přednášku? Ale moje pondělí nebylo jenom špatné. Při hodině psaní jsme se hodně nasmáli, protože člověk by ani nevěřil, jak výměna předložek v anglické větě změní jejich význam. Například když řeknete, že studujete "at university", tak jste studentem a navštěvujete univerzitě. Nicméně pokud studujete "on university", pořád můžete být studentem, avšak studujete na její střeše. Sranda, že? Taky mi profesor pochválil moji esej, takže možná mé znalosti až tak marné nebudou. Pak jsem ještě měla hodinu praktiky, ale tam se kupodivu nic zajímavého nestalo.

Úterý je můj nejoblíbenější den v týdnu. Proč? Protože mám volno. Žádné přednášky, prostě nic. Což v překladu znamená, že si doma hraju na hospodyňku, ale o tom tenhle článek není. Další poznatek - nechtějte zažít ten pocit, kdy jedete do školy kvůli jediné přednášce a ta skončí o půl hodiny dřív. A ani jsem se tam nic moc nedozvěděla. No, co se dá dělat. Aspoň jsem stihla autobus domů. Takže toto byla moje středa. Jediná přednáška, která ani nebyla celá a pár hodin na cestě. Prostě zábava jak má být.

Ve čtvrtek jsem se zatím marně snažila naučit francouzsky. Proč se proboha každé písmeno musí vyslovovat jinak? Ale dám vám jeden tip - až se vás někdo zeptá, jestli si vzpomenete na nějaké slovíčko, jednoduše odpovězte ne. Je to jednodužší než dlouho bez úspěchu namáhat svůj mozek. A ještě tím pobavíte třídu. A po fisku s fráninou jsem zjistila, že neumím ani anglicky. Takový ten pocit, když se 11 let učíte anglicky a pak zjistíte, že skoro všechny slova vyslovujete špatně, nebo aspoň ne fonologicky správně. Co víc si přát. A pátek je můj další oblíbený den, neboli další volno.

A jak vypadal váš týden, ať už na zákaldce, střední, vysoké nebo třeba v práci. Podělte se o své zážitky a poznatky v komentářích.

xoxo Ella

Pro všechny milovníky knížek a čtení tu mám další knižní článek, ve kterém se opět podíváme, jaké knihy jsem přečetla za uplynulý měsíc. Ačkoliv mi už začala škola (více v tomto článku), tak stále mám na čtení dost času, možná i díky tomu, že denně strávím tak 3 hodiny cestováním a taky občas čekám na přednášky, tak co má člověk dělat, že? (zvlášť když má velkou touhu jít nakupovat, ale nemá peníze). Vím, že už u minulého článku hodně lidí kulilo oči, kolik knížek stihnu přečíst, tak teď je budete valit ještě víc, protože jsem přečetla o 3 knihy více, než v srpnu. Dohromady to tedy dělá 17 knížek. V současné době jsem o 8 knih napřed ve svojí čtecí výzvě na Goodread a celkově jsem v roce 2015 zatím přečetla 85 knih. Kdyby to náhodou někoho zajímalo (nefandi si tolik Ello). Pokud někdo máte profil na Goodreads, budu ráda, když si mě přidáte do přátel. A teď už se pojďme podívat, do jakých knih jsem se v září pustila.

1. Dárek, Cecelia Ahern - První zářijovou knihou byla opět kniha Cecelie Ahern. Jak už z předchozích článků víte, její knihy mám velmi ráda. Tahle sice nepatří mezi mé nejoblíbenější, podle mého názoru má lepší knihy, nicméně se mi stále líbila a nelituju, že jsem si ji přečetla. Četla jsem ji 2 dny (31. sprna - 1. září) a má 256 stran.

2. Cesta ze ztracena, Cecelia Ahern - A opět další kniha Cece. Cesta se mi líbila více než Dárek, ale na nejvyšší příšku stejně nedosahuje. Nicméně Cecelia má vždy velmi zajíamvé náměty knih a ani tahle nebyla vyjímkou. Věřiím, že spoustě lidí její knihy nemusí sednout, ale já oceňuji originalitu a výběr neotřelých témat. Kniha mi zabrala 2 dny (1. září - 2. září) a má 325 stran.

3. Neptunův syn, Rick Riordan - V září jsem se pustila do druhého dílu Bohů Olympu (první jsem četla v srpnu). Tento díl mi přišel zajímavější, než první (asi proto, že se opět soustředil na Percyho Jacksona), ale budu se opakovat, na tu původní sérii to prostě nemá. 480 stran jsem přečetla za 3 dny (3. září - 5. září)

4. Nejsem jako vy, Jodi Picoult - Když jsem v knihovně viděla tuto knihu, okamžitě mě zaujala. Naše knihovnice mě navíc ujistila, že se jedná o dobrou knihu a nepletla se. Velmi emotivní příběh autistického chlapce musí zaujmout snad každého. Oceňuji, že se příběh nesosutředí pouze na jeho poruchu, ale hlavní pointou je vyšetřování vraždy. Velmi autenticky se dozvíme, jaký je život autisty a co se stane, když se musí vyrovnávat se situací, se kterou by se neuměl vyrovnat leckterý člověk bez autismu. Opravdu doporučiji přečíst. 568 stran jsem četla 4 dny (5. září - 9. září)

5. The Lying Game, Sara Shepard - V září jsem taky přečetla sérii The Lying Game, neboli Hra lží. Možná znáte seriál, který byl podle knih natočen, asi budete znát Pretty Little Liars od téže autorky. Na knihy jsem se chystala už velmi dlouho, kvůli Amy jsem se do nich konečně pustila. Okamžitě jsem zjistila, že se knihy velmi liší od seriálu. A dám vám jednu radu - nikdy nečtěte Lying Game a u toho se na Lying Game nedívejte, bude vám z toho hrabat. Na celou sérii plánuji samostatnou recenzi (řekněme do Vánoc že by byla?), takže se k tomu moc nebudu vyjadřovat. První díl má 207 stran a přečetla jsem ho za 2 dny (9. - 10. září)

6. Never Have I Ever, Sara Shepard - Druhý díl má 309 stran a četba mi opět trvala 2 dny (10. - 11. září) Všimli jste si, jak na sebe obálky docela navazují, když jsou poskládané vedle sebe?

7. Two Truths and a Lie, Sara Shepard - Při třetím díle, jsem začala mít podezření, kdo je vrahem. Knihá má 205. starn a přečetla jsem ji za necelý den (12. září)

8. Hide and Seek, Sara Shepard- Čtvrtý díl série má 232 stran a četla jsem ho opět necelý den (13. září)

9. Cross My Heart, Hope to Die, Sara Shepard - Taky se vám tak líbí ten název? Jeden z mých nejoblíbenějších idiomů. Tady už jsem si byla docela jistá, kdo je vrahem. Pátý díl má 321 stran a četla jsem ho 2 dny (14. - 15. září)

10. Seven Minutes in Heaven, Sara Shepard - A konečně i poslední díl této série. Musím se pochlubit, že vraha jsem odhadla správně, ale nebojte, neřeknu vám, kdo to je. Závěrečný díl má 371 stran a potřebovala jsem na něj 2 dny (16. - 17. září)

11. Grey, E.L. James - Ehm, musím se k tomu vyjadřovat? Asi nejhroší kniha, jakou jsem kdy četla. A to beru v potaz původní sérii. A taky všechny díly Twilight. Ale jelikož jsem sebevrah, musela jsem to přečíst. Zabralo mi to 2 dny, ale občas jsem dost přeskakovala, protože na tohle jsem nervy neměla ani já. Má to 559 stran.

12. Odpusťte mi, Váš Leonard, Matthew Quick - Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už od začátku roku, kdy jsem o ní poprvé slyšela a náhodou jsem se k ní dostala v knihovně, takže se mnou okamžitě putovala domů. Měla jsem od ní docela velké očekávání a musím říct, že mě nezklamala. Skoro jsem se od ní nemohla odstrhnout, pomalu jsem ani nedýchala a došlo i na slzy. Opět doporučuju přečíst, fakt to stojí za to. Kniha má 256 stran a četla jsem ji 2 dny (19. - 20. září)

13. Will Grayson, Will Grayson, John Green&David Levithan - Tuším že poslední Johnova kniha, která mi chyběla. Bohužel musím říct, že je ze všech nejslabší, docela jsem se u toho nudila a ke čtení jsem se musela nutit. Moc to nedokážu vysvětlit, nějak mi ten příběh nesedl. Na druhou stranu znám i horší knížky, zas takový propadák to nebyl. Kniha má 310 stran a četla jsem ji 3 dny (21. - 23. září)

14. Ella Enchanted, Gail Carson Levine - Tak samozřejmě jsem si musela přečíst knihu o sobě. Né, dělám si srandu :D. Nebudu ovšem popírat, že moje přezdívka vznikla od pohádkové postavy Popelky (v originále Cinderella, tedy Ella). Toto je v podstatě upravená modernější verze popelky a byla jsem s ní spokojená. Možná už jsem despělá ,ale na pohádky není nikdo starý. Ella má 232 starn a četla jsem ji 3 dny (23. - 26. září)

15. Girl Online, Zoe Sugg - Ačkoliv mám Zoellu docela ráda, knihu jsem nečetla kvůli jejímu jméno, spíš naopak. Docela mě zaujala anotace, takže jsem ji přečetla. Mám z ní dost smíšené pocity. Kniha není špatná, příběh se mi líbil, taková nenáročná četba, hlavní hrdinka Penny mi na rozdíl od spousty lidí nevadila, nicméně mě na tom štve to, že Zoe u této knihy měla ghostwritera a člověk prostě neví, na kolik na ní opravdu pracovala ona a na kolik to je pouze marketingový tah. Nicméně kniha má 240 stran a strávila jsem u ní 2 dny (26. - 27. září)

16. Papírová Města, John Green - Města už jsem samozřejmě četla dávno, ale pro úplnost jsem si chtěla přečíst i českou verzi. Docela dlouho jsem si musela počkat, v knihovně jsem ji měla rezervovanou už od listopadu, dostala jsem se k ní až v září. Knihu mám velmi ráda, akorát konec mi přijde trochu odfláknutý. Řekla bych, že je moje 3. nejoblíbenější od Johna (První jsou pochopitelně Hvězdy, druhá Aljaška). Česká verze má 288 stran a četla jsem ji jeden den.

17. Město z kostí, Cassandra Clare - I tuto knihu už mám dávno přečtenou (vlastně celou sérii), ale zahlédla jsem ji v knihovně a navíc se blíží seriál Shadowhunters, tak jsem si řekla, že si trochu osvěžím paměť. Musím říct, že tuto knihu mám docela ráda. Není asi v mojí Top 10 (i když stejně žádnou nemám) a možná ani v Top 20 (kterou rovněž nemám), ale líbí se mi ten příběh, postavy ... Ale pouze do 3. dílu, protože pak je vidět, že je to psané pouze kvůli popularitě a je to taková slátanina, že by se za to ani venezuelská telenovela nemusela stydět. První díl má 416 stran a četla jsem ho 3 dny (29. září - 1. října)

Tak, tohle jsou tedy všechny knihy, které jsem v září přečetla. Pokud byste si na některou z knih rádi přečetli recenzi, dejte mi vědět do komentářů. A jaké knihy krátily v září vaše dlouhé chvíle?

Dneska vás přivítám u mého oblíbeného článku, kterým je New In, tentokrát za měsíc září. Opět jsem se snažila šetřit, jenže kolem školy mám asi 10 drogerií (a to nekecám a nepřeháním), takže je to náročné, protože když mám volno nebo čekám na autobus, tak se tak nějak motám po okolí, vždycky v nějaké skončím a pak to už jde samo. Navíc mi teď kvůli škole bylo zvýšeno kapesné, takže budu mít vyšší příjem. Ale na druhou stranu, většina těchto věcí je nakoupena ve slevách, takže to nebyly nějaké šílené částky. A uklidňuju se tím, že většina mých vrstevníků utrácí za cigarety, alkohol a nejvíce samozřejmě za jídlo (tím myslím fastfoody, pizzu a podobné nezdravé a drahé věci, ne že si jdete do obchodu pro rohlík, protože máte hlad :D), takže já si aspoň pořídím něco, co mi vydrží. Ale nebudu už to více okecávat, pojďme se raději podívat, co tu máme.

Jako první tady mám lak na nehty od Avonu. Jako správná sběratelka laků jsem konečně musela vyzkoušet gelový lak od Avonu, protože slibuje podklad, barvu i top coat v jednom kroku, takže k němu nic dalšího nepotřebujete. Dokonce jsem vám vyfotila i stránku v katalogu, kde vidíte nabídku odstínů. V nabídce jich mají víc, ale tenkrát byl v akci (59 Kč pokud se nepletu) a měli tu nabídku trochu omezenou. Já jsem chtěla nějakou výraznější růžovou, takže jsem si jako první vybrala Parfait Pink, jenže jsem se při objednávání přehlídla a místo toho jsem objednala vedlejší odstín, což byl Fabulous. Ten je sice moc hezký, jenže pod určitým světlem vypadá víc do červena a já jsem fakt chtěla nějakou růžovku, protože mám buď světloučké růžové laky, nebo potom už spíš více do fialovo-červené. Ale tak nevadí, barvička je to hezká. Lak hezky kryje už při první vrstvě, ale výdrž je velmi průměrná, zhruba 2-3 dny, takže žádná velká sláva to není.

Další nákup jsem udělala u Rossmana. Essence už v srpnu přidali do své nabídky nové paletky očních stínů All About a jelikož jsem všude četla velice kladné recenze, musela jsem si jedno pořídit. V nabídce jich mají pět (Roses, Vintage, Greys, Nudea a Bronze) a vybírání bylo opravdu těžké. Nakonec jsem si s pomocí kamarádky vybrala Roses a z výprodejového boxíku jsem si tam přihodila ještě lak na nehty od NYC v odstínu Mint Macaroon.

Tady už můžete vidět lak na nehty. V reálu je to trošku světlejší mint barvička, na nehtech vypadá moc krásně. Už jsem ho i zkoušela a 7 dní jak píšou na lahvičce sice nevydrří, ale ty 3 dny dal, což tak mám u většiny laků. A stál asi 15 Kč, takže za tu cenu jsem ho musela mít. Navíc to byl můj první lak od NYC.

A tady už je paletka od Essence - All About Roses. Paletka obsahuje 8 růžovo-fialových odstínů. Na té fotce to asi tak nevidíte, ale jsou tam 3 matné a 5 třpytivých stínů. Odstíny mají moc hezky poskládané, jsou slušně pigmentované, vydrží, neslívají se, prostě je to opravdu skvělá paletka.

Další produkt je opět od Avonu. Tento čistící gel s výtažky z bílého čaje jste už na blogu mohli v některých nákupech vidět. Mě tenhle gel hrozně vyhovuje, protože mi nedráždí pleť, krásné čistí a docela hezky taky voní, takže jsem si pořídila další do zásoby, protože ho měli ve slevě za 59 Kč.

Tyto fotky už jsou opět foceny mobilem, protože mi odešly baterky z foťáku a mě se nechtějí kupovat nové. Ale tentorkát se fotky docela povedly bych řekla. Asi jste před časem zaregistrovali, že značka Maybelline měla projekt Real Life Filters, což je líčení inspirované nejznámějšími filtry z Instagramu - Valencia, Lo-fi, Nashville, X Pro II a Inkwell. Do drogerí se taky dostaly dva balíčky inspirované právě Valencií a Lo-fi, které obsahovala 3 produkty. Mě se ty balíčky zalíbily už tehdy, kdy se dostaly do obchodů, protože cena bylo kolem 300 Kč, což vycházelo o něco levněji, než samostatné produty, ale nakonec jsem si řekla, že je to přece jenom pořád drahé a většinu z těch věcí nepotřebuju. Jenže v září jsem zjistila, že je u Rossmana mají v akci (Valencia za 169 Kč a Lo-fi za 149 Kč) a to už je moc hezká cena, takže jeden balíček putoval se mnou domů. Dlouho jsem se rozmýšlela, ale nakonec jsem si vybrala balíček Valencia, protože nude líčení více využiju.

Tady už se můžete podívat, co balíček obsahuje. Lak na nehty Colorama v odstínu 303, což je hodně světlá tělová barvička, lehce na růžovo-oranžova (pod některým světlem). Dále tam je jejich známé Color Tatto v odstínu 35 On And On Bronze. Posledním produktem je jejich populární řasenka Lash Sensational. Color Tatto je dokonalé, určitě bude recenze. Lak jsem ještě nezkoušela, ale chystám se na něj teď v neděli. Docela mě ale zklama řasenka, protože hodně slepuje řasy, což je jedna z malá věcí, které u řasenek nedokážu překousnout. Každopádně i tak je balíček úžasný a je mi líto, že jsem tehdy neměla víc peněz, abych si koupila oba balíčky, protože Lo-fi už je všude vyprodané.

Příšerné fotky, ale fotila jsem je na rychlo při špatném světle, protože jsem je chtěla vyfotit ještě v těch obalech než je otevřu. Tohle je nákup, který jsem absolutně nepotřebovala, ale stejně jsem si to koupila. Baby Lips od Maybelline mě vždycky nechávala docela chladnou, protože mi moc nevoněly a ty barevné nebyly prakticky vůbec vidět. Jenže při poslední návštěve Dmka jsem si všimla, že mají zimní edici těch balzámů a jakmile jsem si k ním čichla, věděla jem, že nějaký musím mít. K mému štěstí (nebo smůle) měli akci 2+1 zdarma, takže jsem je brala všechny. Nabízi odstín 11 Hot Cocoa, 12 Sweet Apple a 13 Sugar Cookie.

Tady už jsou balzámy vidět lépe, protože jsou odbalené a můžete vidět i jejich barvičky. Od té doby co je mám (což je asi týden) se rozplývám nad těmi obaly, protože ty jsou extra roztomilé, mají tam malé palcové rukavičky. Zleva se jedná o odstín Sugar Cookie, což je taková barbie růžová s jemným shimmerem. Uprostřed je Hot Coccoa, který rty zbarví lehce do hněda a poslední je Sweet Apple, můj nejoblíbenější odstín, po kterém mají rty nádhernou barvu šťavnatých jablek. Nějak extra hydratační nejsou, ale stejně je miluju,

V září jsem si opět koupila Cosmopolitan, který mě hodně potěšil. Sice jsem doufala, že na obálku dají moji milovanou Demi Lovato, což se bohužel nestalo, ale je tam Lauren Conrad, kterou mám taky moc ráda a hlavně ty její fotky pro Cosmo jsou úžasné. Velmi příjemným překvapením byl dáreček, který jsem nečekala. V trafice jsem totiž objevila, že k časopisu je i lak na nehty značky Douglas. Nabízí 4 odstíny - světle růžový, nude, červený a výrazně růžový, taková lehce ostružinová barvička, kterou tedy mám já. Už dlouho jsem chtěla vyzkoušet nějaké nedrogerkový lak, ale neuměla jsem se k tomu dokopat, protože mi příjdou hrozně drahé. Tento mám 5 ml což je plné balení a stojí 129 Kč, což rozhodně není málo. Barvička super, ale výdrž je u mě skoro nulová, už druhý den jsem měla lehce odrbané špičky a pak už to jelo. A aby mi takhle drahý lak vydržel na nehtech den, to si opravdu koupím nějaké drogerkový, který je velký a víc vydrží. Ještě ho zkusím použít jindy, třeba jsem měla jenom špatné nehtové období.

Předposlední nákup obsahuje tři laky. Všechny jsem koupila ve slevách asi 3 dny zpátky, takže jsem ještě žádný nezkoušela. První je Maybelline Colorama (ve slevě za 19.90 Kč), což je taková růžovo-fialový barvička se shimmerem, na podzim ideální a už se na ni těším. Další je top coat od NYC se zlatýma třpytkama, který vypadá naprosto nádherně a stál tuším 25 Kč. Poslední je lak značky Miss Sporty Oh My Gem. Je fialový, s tmavýma a světlejšíma fialovýma třpytkama. Doufám, že bude aspoň trochu krýt protože vypadá, že jez abarvený a jako top coat asi použít nepůjde, jedine na lak ve stejném odstínu. Stál mě 25 Kč.

A poslední nákup za září. Zaběhla jsem si do drogerie pro další paletku od Essence, protože jsou úžasné a bronzové odstíny se na podzím hodí. Už jsem se s ní i líčila a je nádherně pogmentovaná, jen některé odstíny vypadají na oku podobně. Stejně ji ale můžu doporučit.

A to už bude pro dnešek všechno. Myslím, že jsem toho nekoupila nějak extrémně moc, navíc všechny věci využiju, včetně těch balzámů, ačkoliv jich mám doma už asi milion. A za co jste v září utráceli vy? Pochlubte se v komentářích.