To
se divíte, že jsem zase tady, že? Abych řekla pravdu, já taky. Včera
jsem vytáhla svůj zápisníček, kde jsem měla napsané nápady na články.
Nutno říct, že jsou to hodně staré nápady, jelikož tam figuruje měsíc
leden a únor. To jsem blesk, že? Nicméně jsem si řekla, že bych konečně
nějaký z těch článků mohla zrealizovat a abych se nemusela hodiny
složitě rozhodovat, vrhla jsem se hned na ten první, což, jak jste asi
vyčetli z názvu, je My Daily Routine. Asi o nebude úplně ideální název,
protože něco podobného asi všichni znáte z YouTube, nicméně v mém podání
půjde o naprosto nesmyslné bláboly o všem a zároveň o ničem. Všiml si
ještě někdo toho, že strašně často používám slovo 'nicméně''?. Mě to
právě teď při psaní tohoto článku docvaklo.
Když jsem tento
článek chtěla psát poprvé, ještě jsem chodila do školy, takže moje dny
vypadaly naprosto jinak. Ale jelikož mám momentálně období mezi střední a
vysokou... Nějak jsem zapoměla, kam jsem tím mířila. Každopádně, tohle
je taková "letní verze" mého života. Bože, já mám dneska fakt příšerné
vyjadřování. Takže pokud mě vůbec nechápete a jde vám ze mě hlava kolem,
vůbec nic si z toho nedělejte, já se taky nechápu. A zrovna teď je moje
pozornost naprosto rozptýlená, protože z venku slyším písničku, kterou
známa a ani za nic nedokážů řict, jakou. Taky znáte ten pocit, když
hraje povědomá písnička a vy víte, že ji znáte, ale prostě si
nevzpomenete, jak se jmenuje, nebo kdo ji zpívá? Ale to jsem zase
odbočila. Takže pokud by se našel nějaký šílenc, kdo by chtěl nahlédnout
do mého nudného života, tak prosím, jen směle do toho.
Ehm...
až teď mi došlo, že vlastně nevím, co mám psát. Ale jinak jsem
normální. No tak dobře. Vstávám většinou mezi 8 a 9 hodinou, což moje
matka považuje za šílené vyspávání, protože naši vstávají tak v 7. Jo,
jsem prostě příšerná dcera, která vstává až v 8. Potom se vydám na
snídani, kde občas ještě je jiný člen rodiny, ale většinou už snídám
sama. Po snídani si vyčístím zuby, pokud zrovna nikdo neobsadil koupelnu
a jdu si "uklidit" pokoj. Což většinou znamená, že hodím svoje pyžamu
do šuplíku, peřiny přes zábradlí mého schoiště (bydlím na "půdě") aby se
"vyvětraly" (ale ve skutečnosti je to proto, aby si nemusela stlát
postel :D) a pokud zrovna nemám nic na práci (utírání nádobí, vaření,
utírání prachu, vysávání, vytírání...) jdu si sednout k počítači, dokud
mě nikdo nevyruší. Jako první se vždycky podívám, co jsem přes noc
provšihla, k tomu si stahuju seriály na daný den no a pak se tak nějak
flákám. Momentánlě je mamka na nemocenské, takže vaří ona, ale pokud
byla v práci, vaření bylo na mě. A ačkoliv se to nezdá, veškeré moje
obědy byly poživatelné, což mě až samotnou překvapilo. Samozřejmě moje
technika je příšerná a moje matka by dostala infarkt doprovázení
mozkovou mrtvicí, kdyby mě někdy viděla vařit, ale důležitý je výsledek,
nikoliv proces, jakým se dostanu k tomu výsledku. Po obědě se zase na
čas odeberu do svého pokoje a většinou kolem 14:30 jdu s mamkou vypít
kávu, protože to začíná Doktor z Hor: Nové příběhy. Což je naprosto
blbost, to nepopírám, naopak ten seriál popírá veškerou logiku, nicméně
to je sranda a s mamkou se u toho vždycky nasmějeme. Pak se zase flákám u
sebe v pokoji, většinou až do večera, pokud zrovna nemám odpolední
směnu žehlení. A to je v podstatě celý můj den. Velká zábava, že?
Tak
teď se podíváme, jak to vypadá, když mám někde odejít. Že bych někam
šla dopoledne většinou nepřipadá v úvahu, protože bych neměla šanci se
vypravit z baráku, jelikož mi všechno hrozně dlouho trvá. Takže to
vyrazím maximálně do obchodu nakoupit pro mamku, s kamarádkama mám sraz
výhradně odpoledne. Ono by to stejně ani jinak nešlo. A co se tedy děje,
když má mněkde vyrazit? Jendo slovo - chaos. Já totiž naprosto přesně
vím ,kdy mám kde být, v kolik vyrazit, abych stihla vlak/autobus,
nicméně si celou dobu říkám, že mám čas, že to v pohodě stihnu a začnu
se v čas připravovat. Myslíte si, že to stíhám? Samozřejmě, že ne. Začnu
se připravovat tak půl hodiny před mým odchodem,což prostě nestíhám,
protože se tak 5x převleču, než se nalíčím, to taky chvíli trvá (nehledě
na to, že pak vypadám jak debil, protože mi zaručene ujede ruka s
řasenkou nebo linkou) a když jsem konečně připravena vyrazit, tak
zjistím, že jsem si zapoměla anchystat věci (peníze, klíče, doklady...),
takže to dopadne tak, že běžím na poslední chvíli. Ironií je, že
vždycky nakonec na ten vlak čekám.
Tak, to bude
asi z dnešního článku všechno. Jak jsem řekla, nadpis absolutně
neodpovídá obsahu (počkej, tady je nějaký obsah? A kde prosím tě?), ale
aspoň si můžu odškrtnout první položku na svém blogerském seznamu. A jak
vypadá váš den? Méně chaoticky, než ten můj?
P.S. Pokud máte nápady na další články, sem s nimi.