Původní název: Cinder

Český název: Cinder

Autor: Marissa Meyer

Počet stran: 400

Jazyk: Čeština, Angličtina

Formát: Brožovaná

Nakladatelství: Egmont

Překlad: Jana Zejmanová

Rok vydání: 2012

Žánr: fantasy, sci-fi, dystopie, pohádka

Oficiální anotace (CZ): Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody - mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.

Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je "pocta", kterou dosud nikdo nepřežil.

Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.

Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet...

Moje recenze: Jak je asi každému jasné, Popelka je moje nejoblíbenější pohádka. Pokud by to někomu nedošlo, tak právě odtamtud pochází moje přezdívka (Popelka = CinderELLA). Tudíž jsem se na Cinder hrozně těšila, ale i přesto mi trvalo dlouho, než jsem se k ní dostala. Tak pár let? Možná. A kdyby to nebyla knížku z klubu, tak bych ji asi nečetla dodnes.

Měsíční kroniky mají úžasné recenze a všichni tuhle sérii milují. Musím říct, že už chápu proč. Ta knížka je totiž úžasná. Ale popořadě. Trošičku jsem se bála toho, že to je zařazováno mezi sci-fi, protože já až tak velký fanoušek sci-fi nejsem, ale nakonec mi tenhle faktor vůbec nevadil. Marissa Meyer vytvořila naprosto dokonalý dystopicko-pohádkový svět.

Cinder je ten typ postavy, kterou si okamžitě zamilujete. Není otravná, neleze ldiem na nervy, je soběstačná, silná, chytrá, přátelská, milující a plno dalších věcí. Obdivuju na ní, jak dobře se smířila se svým životem. Asi právě proto mám Popelku odjakživa tak ráda, protože na všem hledá to pozitivní a věří, že jednoho dne bude líp. Upřímně, já mít život Popelky (nebo v tomhle případě teda Cinder), tak asi dojde k nějaké vraždě, protože nesnáším, když mě lidi komandují. Když něco dělám, tak to potřebuju dělat po svém. Jako jasně, že když mi v práci řeknou, co mám jak dělat, tak se s nimi nezačnu hádat, protože už tam jsou nějaké zaběhnuté systémy, naopak si ráda nechám poradit, ale třeba když kontroluju dodací listy, vrací se knihy a tak, tak v tom už mám svůj systém, jak se mi to dělá nejlépe, ale to jsem trošku odběhla od tématu. Prostě Popelku/Cinder obdivuju.

Jak už jsem zmínila, svět, který Marissa v této knize stvořila je úžasný. Trošku fantasy, trošku sci-fi, trošku dystopie, prostě pro každého něco. Kombinace pozemšťanů a Měsíčňanů je taky skvělá. Co se týče hlavního záporáka, královny Levany, tak je to přesně ten typ postavy, u které milujete, jak moc ji nenávidíte. Rozhodně se řadí mezi mé nejoblíbenější záporáky.

Ale i ostatní postavy jsou skvělé, ať už se jedná o Cindeřinu nevlastní matku Adri, kterou taky máte chuť zabít, její nevlastní sestru Pivoňku, která teda neodpovídá zlé nevlastní sestře, ale o to se postará druhá sestra perla, androidí kamarádku Iko, nebo Prince Kaie, který je prostě zlatíčko a fakt hodně jsem si ho oblíbila.

Některé části knihy sice byly předvídatelné, ale tak to se mi u knih stává často a tohle je jedna z těch, u kterých mi to vlastně ani nevadí, protože jiné rozuzlení by nebylo tak geniální. Co mě docela překvapilo je fakt, že každá knížka nestojí sama o sobě, a ačkoliv v každé hlavní postava jiná pohádková postava, všechny knihy jsou navzájem propletené, takže ačkoliv Cinder skončila, ještě se s ní ani jejím příběhem neloučíme. Pro někoho to je možná normální a teď si klepe na hlavu, co to tady plácám, ale já jsem fakt nečekala, že to na sebe navazuje, netuším proč. Asi jsou ty názvy příliš zavádějící.

Jak sami vidíte, Cinder jsem si opravdu zamilovala, ono to ani jinak nejde a nemám jí co vytknout. Je tam akce, je tam romantika, je tam skvělá dějová zápletka, je tam skvělé prostředí, prostě všechno. Navíc původní příběh Popelky je tam zakomponován velmi přirozeně a bez větších změn, za což jsem taky hodně ráda. Takže pokud máte rádi pohádky a dystopii, směle do toho.

Moje hodnocení:

5/5

"Nejsi člověk, Cinder. Je načase, aby sis to uvědomila."

Cinder není jako ostatní dospívající dívky. Kromě toho, že je nejlepší mechaničkou ve městě, je i kyborgem. Jednoho dne se ve svém stánku seznámí s princem Kaiem a rozhodně nemá v úmyslu mu prozradit svoje tajemství, o kterém ví jen její rodina a androidí kamarádka Iko. Zatímco Cinder trápí každodenní výmysly její macechy, po celém světě se rozšiřuje smrtelná nemoc - letumóza. Když onemocní i její nevlastní sestra, macecha ji prodá na výzkum léku, i když ji to bude stát život. Brzy se ale ukáže, že Cinder není jen 'obyčejný' kyborg.

Příběh se odehrává v budoucnosti, kdy se po obloze prohánějí vznášedla a většinu práce mohou zastat androidi. Cinder žije se svými nevlastními sestrami a macechou v Novém Pekingu, na území původního Pekingu. Autorka zde odkazuje na původ Popelky - nejstarší dochovaná verze této pohádky pochází právě z Číny.

Kniha je rozdělená na čtyři části, které se dále dělí na jednotlivé kapitoly. Děj postupuje rychle, ale zároveň tak, aby se v něm či v technických popisech čtenář neztratil. V knize se vyskytují motivy 'běžné' Popelky - nepřející rodina, princ, ples - ale i tyto nám známé věci jsou zde pozměněny. Dále je doplněna o zvraty, které bychom v klasické Popelce nenašli.

Cinder je proti své vůli donucena podstoupit testování léku proti letumóze, kde se o sobě dozvídá mnoho nového a je z toho zmatená a rozčílená. Neví, jestli má věřit doktorovi, který z ní má pokusného králíka. Neví, jestli má věřit sobě. A neví, jak má skrýt před princem svá tajemství.

Co se týče postav, tak jsem si samozřejmě oblíbila Cinder a prince Kaie. Cinder neměla lehký život, přesto ukazovala svou sarkastickou a nebojácnou povahu. Dokázala se postavit své maceše i ostatním, i když hodně riskovala. Byla obětavá a bylo vidět, že pro své přátele by udělala všechno. Snažila se být racionální a také ukázala, že i když je část z ní kov, ona sama je pořád člověk a ne robot bez emocí.

Princ Kai to také neměl lehké. Musel se rozhodnout, jak nejlépe ochránit svůj lid před vším zlem, a to v podobě nákazy, tak v podobě zlé měsíční královny Levany. Stejně jako Cinder se snažil co nejvíce vzdorovat, aniž by ohrozil společnost. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na androidku Iko, kterou jsem si rovněž oblíbila, a její bláznivé nápady.

Kniha byla napínavá a neustále překvapovala. Očekávala jsem podobný konec jako u tradiční Popelky, ale Cinder skončila otevřeně. Cinder totiž patří do pohádkové série, o které jsem si mylně myslela, že její knihy nejsou propojeny. V pokračování Měsíčních kronik, Scarlet, bychom se měli dozvědět další část Cindeřina příběhu. Cinder bych doporučila všem, které stále baví pohádky, i když se odehrávají ve světě techniky.

Cinder zatnula zuby. V její hlavě se už někdo šťoural - kdysi. Na tuto skutečnost nikdy nezapomněla, i když ji nebrala na vědomí. Nějaký chirurg, někdo cizí, jí otevřel lebku a vložil tam vlastní systém drátů a vodičů, zatímco ona bezmocně ležela pod jeho rukama. Někdo jí změnil mozek. Někdo změnil ji samotnou.